Turkestán 17 – Z taškentského zajetí do Rudé armády

Z taškentského zajetí do Rudé armády

Čeští zajatci vždy nevolili pouze československé vojsko. Při těžkých životních podmínkách, vysoké úmrtnosti a nedostatku základních životních potřeb počínaje nezávadnou pitnou vodou, se velice rychle šířily také myšlenky sociálně demokratické a revoluční. Velký zlom přišel v roce 1917, když dne 28.10. proběhlo ve městě ozbrojené povstání. Po několika dnech bojů revolucionáři pod velením Taškentského vojensko-revolučního výboru obsadili také Taškentskou pevnost, kde kromě ruské posádky žilo a pracovalo mnoho zajatců. Po pádu pevnosti funkcionář z velitelství Rudých gard oznámil zajatcům zprávu o vítězství revoluce ve městě a prohlásil je za svobodné občany, kteří si mohou buď hledat práci, nebo vstoupit do Revolučních gard. Většina zajatců se přihlásila, jelikož služba v armádě byla zárukou alespoň minimální mzdy a pravidelné stravy.

Začátkem listopadu 1917 do Rudých gard vstoupili většinou dobrovolníci z nejchudších dělnických profesí. Po vstupu obdrželi uniformu, avšak i nadále bydleli a pracovali v pevnosti. Teprve po absolvování vojenského výcviku v květnu 1918 se oficiálně stali příslušníky Rudé armády. Bývalí zajatci plnili úkoly v rámci taškentské posádky, především strážního charakteru. Dne 19.1.1919 nastal v životě těchto vojáků další zlom, neboť ve městě vypuklo kontrarevoluční povstání. Podstatná část bývalých zajatců se díky pravidelnému příjmu a relativně klidnému životu již oženila a nyní vybíhala od svých žen ještě neustrojená a vyplašená. Boje trvaly tři dny, dokud díky posile se armádě nepodařilo povstání potlačit. Za dobu bojů povraždili kontrarevolucionáři spoustu obyvatel a vojáků včetně bývalých zajatců, kteří sympatizovali s rudými. Pod velením Slováka Štefana Hahna bývalí zajatci pak museli po městě sbírat a pohřbívat mrtvé.

Podle některých zdrojů tvořili rakousko-uherští zajatci téměř polovinu ze stavu Turkestánské rudé armády, převažovali však uherští zajatci, mezi nimiž se nacházelo hodně Slováků. Dnes již jen obtížně zjistíme, kolik taškentských zajatců z budoucího Československa skutečně bojovalo v řadách Rudé armády. Někteří z nich padli v bojích, či zůstali po vítězství revoluce v Sovětském svazu, někteří se ale vrátili domů, a právě z jejich svědectví si můžeme udělat obrázek o jejich životě.

Slovák Štefan Hahn (1895) před válkou pracoval od svých čtrnácti  let u Dunajské plavby. K armádě narukoval v roce 1914 a o rok později padl do zajetí u Přemyšlu. Nejprve byl převezen do Trojického lágru u Taškentu, následně získal práci přímo v Taškentské pevnosti. V listopadu 1917 vstoupil do Rudé gardy a následně do Rudé armády, do Československa se vrátil v roce 1921. Vstoupil do Komunistické strany Československa a za druhé světové války byl coby aktivní komunista v roce 1942 zadržen a po výsleších uvězněn v koncentračním táboře Mauthausen. Po válce aktivně spolupracoval při usvědčování příslušníků strážních oddílů. Po roce 1948 dokonce zastával vedoucí funkci u Dunajské plavby. Naposledy sloužil jako kapitán parníku Děvín.

Čech Jaroslav Slavík (1882) od roku 1917 působil v Rudých gardách a následně v Rudé armádě, zúčastnil se bojů v Petrohradě a následně potlačování basmačského povstání v Taškentu a okolí. 
 

Štefan Hahn na poválečném portrétu

Štefan Hahn na poválečném portrétu
Zdroj: https://d-clarence.livejournal.com/370488.html

Zajatí rakousko-uherští vojáci na dvoře ruských kasáren

Zajatí rakousko-uherští vojáci na dvoře ruských kasáren
Zdroj: https://rbth.ru/read/1625-hungarians-russian-civil-war

Náborový plakát Rudé armády používaný také v Turkestánu

Náborový plakát Rudé armády používaný také v Turkestánu
Zdroj: https://d-clarence.livejournal.com/370488.html, https://cyberleninka.ru/article/n/turkestanskiy-plen-nemetskie-i-avstro-vengerskie-voennoplennye-v-russkom-turkestane-v-gody-pervoy-mirovoy-voyny, https://rbth.ru/read/1625-hungarians-russian-civil-war, Туркестан не пошел за белыми | Новости Узбекистана, России, Казахстана, Украины, Белоруссии - Вести.UZ (vesti.uz

Pomník obětem I. světové války v Hlinné

Nově opravený pomník obětem první světové války v obci Hlinná připomíná padlé vojáky z řad českých Němců. Pomník, postavený v roce 1920, prošel v roce 2023 renovací, která zachovala jeho historický vzhled a zároveň zabránila dalšímu poškození. Restaurování zahrnovalo očištění, doplnění chybějících částí a úpravy okolí. Celkové náklady na restaurování dosáhly částky 115 210 Kč.

Pomník americkým letcům u obce Zdíky na Kaplicku

U silničního tahu do Rakouska u Zdíků na Kaplicku připomíná pomník americké letce zavražděné 9. prosince 1944. Jejich bombardér B-17G, poškozený německou palbou, nouzově přistál u Šibeničního vrchu. Z desetičlenné posádky se pět členů zachránilo seskokem, zbylí byli po zadržení představiteli místní policie a NSDAP zavražděni. Těla byla po válce exhumována a převezena na vojenský hřbitov ve Francii. Velitel policie a oblastní vedoucí NSDAP byli potrestáni, ale starosta Svatého Kamene, který zastřelil jednoho z letců během zadržování, zmizel beze stopy.

Slavnostní přísaha Československého armádního sboru v Padově a Československý vojenský hřbitov Solbiate Olona

Náměstí Prato della Valle v Padově hostilo 8. prosince 1918 přísahu Československého armádního sboru. Za přítomnosti italského krále a zástupců Československa přísahalo 21 000 legionářů. O dva dny dříve přísahali s menší pompou první příslušníci Čs. domobrany v Itálii, vznikající po skončení války z válečných zajatců. Domobranou prošlo přes 62 000 mužů a 624 z nich zemřelo. Většina z nich byla v letech 1927-1964 pohřbena na hřbitově v Solbiate Olona. Dnes jsou jejich ostatky uloženy na rakousko-uherském válečném hřbitově v obci Citadella.