Turkestán 16 – Tajný agent policie u zajatců v Taškentu

Turkestán 16 – Tajný agent policie u zajatců v Taškentu

Když se mezi zajatci v Taškentu objevil v roce 1917 vousatý muž v ruské uniformě, představil se jako Alexandr Mašek, voják a tlumočník 9. ruské armády, zraněný v bojích na Stochodě. Málokdo však tušil, jak komplikovaný a složitý osud má za sebou.

Hynek Mašek – jak údajně znělo skutečné jméno Alexandra Osipoviče Maška – se narodil 4.9.1882 v Praze – Tróji. V útlém dětství  mu zemřela matka, v jeho patnácti letech v roce 1887 byl za účast na demonstraci vypovězen z Prahy. Ve stejné době byl již stíhán za zpronevěru časopisů, které prodával jako kolportér a zisk z podeje si ponechal. Odjel z Prahy a vrátil se zpět až v roce 1904.  Mezitím vstoupil do cizinecké legie, ovšem za drobné krádeže mu i zde hrozilo vězení, a proto v Alžíru dezertoval a odjel do Egypta, kde pracoval jako číšník. Po krátké epizodě v Terstu se vrátil do Prahy, kde vystupoval jako francouzský student Victor Chatnay, nebo Vítězslav Mašek a dopouštěl se drobných podvodů a krádeží, za které byl v roce 1906 odsouzen na osmnáct měsíců těžkého žaláře. 

V roce 1907 začíná jeho kariéra tajného agenta policie, spolupráci pravděpodobně podepsal za prominutí zbytku trestu. Dne 30.12.1906 přišel do redakce anarchistického listu Nová Omladina a vydával se za italského studenta a anarchistu Pietro Perri, mluvil francouzsky, anglicky a německy, avšak rusky neuměl ani slovo, ačkoli tvrdil, že přijíždí právě z Ruska. Ukázalo se však, že o anarchistickém hnutí neví vůbec nic. Na jaře 1908 byl za majetkovou trestnou činnost uvězněn v Litoměřicích. Působil jako agent provokatér mezi anarchisty v Duchcově, dále pak mezi srbskými studenty v Praze.  Jeho totožnost však začínala být velmi známá, dokonce kvůli němu interpeloval v říšském sněmu ve Vídni poslanec Klofáč rakouskou pražskou policii. Dne 20.2.1909 byl na jedné demonstraci v Hybernské ulici poznán a zbit holemi tak silně, že musel být přijat do nemocničního ošetřování, tentokrát jako Němec Robert Herzog (Herzig). V té době již jemu i polici bylo jasné, že v Čechách jako agent skončil, všude jej znají, a proto úředně zemřel - stalo se tak údajně ve Studenci u Jilemnice 20.6.1909 na tuberkulózu plic. Poté byl ještě několikrát spatřen v Praze, ale zřejmě již koncem roku 1909 pod novou identitou jako Alexandr Osipovič Mašek odjíždí v roli tajného agenta rakouské policie do Ruska, a to konkrétně do Kyjeva. 

V letech 1909 až 1911 se pohyboval pravděpodobně kromě Ruska také na Balkáně.  Ve svých pozdějších výpovědích zmínil vyzvědačskou činnost v Srbsku, Bulharsku, Černé Hoře, Turecku, odkud se údajně dopravil až do Egypta či do Indie. Později udal, že od roku 1908 prý pracoval pro ruskou tajnou službu. V roce 1911 se vrátil zpět do Ruska, tentokrát konkrétně do Taškentu.  Posléze vypověděl, že zde sledoval katolického pátera Pranaityse a české přistěhovalce Chlubnu a Gottfrieda. V Taškentu přijal po třech měsících pobytu (což bylo nezvykle rychlé) ruské poddanství a následně odjel do Ašchabádu, kde jako zahradník pracoval až do začátku balkánských válek, kdy se vrátil zpět do Srbska. 

Na počátku války se údajně přihlásil dobrovolně v Kamenci Podolském do ruské armády a byl přidělen jako vyzvědač k 47. a 48. pluku. Při jedné z akcí byl chycen, a protože se vydával za Bulhara, byl po výsleších odeslán do Bulharska. Cestou se mu v Bukurešti podařilo utéct a vrátit se zpět do Kamence ke své jednotce. Působil i nadále jako vojenský vyzvědač a tlumočník, vyslýchal také mnoho zajatých Čechů. Po nemoci a léčení v Petrohradu v roce 1916 odjel na dovolenou do Taškentu. Zde navštěvoval zajatce a sliboval jim pomoc s propuštěním ze zajetí. Mimo jiné se rovněž vydával na štábu za zástupce zajatců či tvrdil, že sloužil v jednom z českých pluků, což mu bylo posléze vyvráceno. 

To se již nad Maškem stahovala mračna. Dne 1.9.1916 dorazila do štábu československých vojsk zpráva od kontrarozvědky III. ruské armády, že byl Mašek zadržen a fotografován. Ještě předtím vyšel článek o Maškovi v Čechoslovanu. V Maškovi poznal pražského agenta rakouské policie jak praporečník Heyduk, tak z fotografie Jaroslav Hašek, který o něm dokonce před válkou napsal jednu povídku a velice dobře jej osobně znal. Mašek byl zadržen a uvězněn v Taškentu. Předtím byl nějakou dobu také ve vězení v Minsku a po návratu k náhradní rotě československého vojska v Kremenčuku byl opět zadržen a uvězněn, tentokrát již jako nebezpečný agent provokatér. Vězněn byl minimálně od 17.10.1917 a jeho spletitá životní pouť skončila nešťastně dne 24.3.1918, kdy byl velitelem stráže zastřelen při pokusu o útěk z vězení. 

Dodnes není stoprocentně prokázané, že Alexandr i Hynek byla jedna osoba, i když je to podle výpovědí svědků velmi pravděpodobné. Stejně tak se již nikdy nedozvíme, kolik z jeho příběhů a výpovědí byla pravda a kolik pouhý výmysl. Jasné je pouze to, že Taškent se stal jeho životním mezníkem: nejprve zde v roce 1911 získal ruské občanství a následně na přelomu let 1916/1917 vyvolal svojí činností mezi zajatci podezření, na jehož základě byl zadržen a uvězněn, což vedlo až k jeho následné smrti. 

 

Zdroj: https://www.vuapraha.cz/legionari/67840 , https://www.svejkmuseum.cz/new/slovnik/r_masek.htm

Turkestán 16 – Tajný agent policie u zajatců v Taškentu

Letec - stíhací pilot generálmajor„in memoriam“ Otto Smik

Před 80 lety, 28. listopadu 1944, hrdinně padl generálmajor „in memoriam“ Otto Smik, který v době druhé světové války působil v RAF a díky mimořádným úspěchům své služby je považován za letecké eso. Při útoku na železniční stanici v Zwolle v Nizozemsku jeho letadlo těžce poškodila místní protiletecká obrana. Při přistávacím manévru Smik havaroval a na místě zemřel. Dnes se jeho ostatky nachází v hrobě na bratislavském hřbitově Slávičie údolie.

Památník Mohyla míru

Na Prateckém kopci u obce Prace stojí Mohyla míru, první mírový památník v Evropě. Připomíná bitvu u Slavkova (2. prosince 1805), kde francouzská armáda pod velením císaře Napoleona I. Bonaparta porazila spojená vojska Rakouska a Ruska pod vedením císařů Františka I. a Alexandra I. Iniciátorem stavby byl kněz prof. Alois Slovák, který propagoval myšlenku uctění padlých. Soutěž na památník vyhrál architekt Josef Fanta a stavba proběhla v letech 1909–1912. Mohyla v secesním stylu s kostnicí a kaplí ztělesňuje hlubokou úctu k obětem slavkovské bitvy.

Hroby čs. povstalců a maďarských vojáků na hřbitově Zlatá Koruna

Poblíž vltavského jezu Zlatá Koruna leží hřbitov stejnojmenné obce, kde jsou pohřbeny oběti květnového povstání 1945. Českoslovenští odbojáři a maďarští vojáci, kteří se k nim přidali. Dne 5. května 1945 vypuklo povstání, během nějž Maďaři pomáhali bránit most v Rájově proti jednotkám SS, které vedly trestnou výpravu. Přes jejich odpor Němci uspěli, využívajíce rukojmí. Padlo 5 Maďarů a 7 Čechů, následovaly popravy v Rájově. Těla maďarských honvédů byla po válce exhumována.