Národní pohřebiště Fleury-devant-Douaumont a bajonetový příkop (Máza)

Vstupte s námi do krajiny ztracených vzpomínek a hrdinství, do místa, kde se stýká minulost s přítomností. Na našem putování francouzskými významnými místy národní paměti dnes zastavíme u břehů řeky Mázy, nedaleko oslavovaného Verdunu. Otevřeme brány do areálu národního pohřebiště Fleury-devant-Douaumont, kde odpočívají ti, kdo položili své životy ve jménu Francie během bouřlivých let 1914 až 1918, zejména v samotné bitvě u Verdunu.  

Před vznikem vojenského hřbitova musela služba válečných hrobů za asistence ženistů z Mét nejprve určený pozemek vyčistit od opuštěného vybavení a nevybuchlé munice. Posléze několikahektarový pozemek upravila a zarovnala. Hřbitov samotný začal fungovat  v roce 1923. Postupně zde služba umístila ostatky padlých z malých hřbitovů v okolí Verdunu, z nepoužívaného hřbitova ve Fleury, hřbitova Bois Contant či padlé nalezené v "červené zóně" - až 500 měsíčně, z nichž více než polovinu identifikovala. V souladu se zákonem z 29. prosince 1915, který zavedl věčný pohřeb ve prospěch vojáků, kteří zemřeli za Francii, hřbitov shromáždil více než 16 000 těl v jednotlivých hrobech a muslimském oddělení s 592 hroby – každou hrobku zdobí muslimská stéla s vyrytým nápisem "ci-gît" a jménem zesnulého. Na hřbitově nalezneme rovněž zvláštní oddělení neznámých vojáků, jejichž těla byla nedávno nalezena – šest z nich bojovalo a padlo ve druhé světové válce.

Samotná ves Fleury-devant-Douaumont, která se nachází na komunikační linii mezi Verdunem a Douaumontem, se v čase Velké války ocitla přímo ve středu rozsáhlého opevněného systému. V září 1914, na konci první bitvy na Marně, se frontová linie dostala do její blízkosti a zamrzla severně od jejích hranic. Z vesnice a okolních statků, které v roce 1913 neobývalo ani pět set obyvatel, nezbylo téměř nic. Ruiny vesnice Fleury se ocitly v tak zvané "červené zóně" a postupem času se staly hlavním místem vzpomínkových akcí spjatých s bitvou u Verdunu.

Areál Národního hřbitova slavnostně otevřel francouzský prezident Gaston Doumergue dne 23. června 1929. Vojenskému hřbitovu dominuje impozantní kostnice podle návrhu Léona Azémy, Maxe Edreie a Jacquesa Hardyho, o jejíž výstavbu se přičinil verdunský biskup, Msgr. Ginisty. Základní kámen budovy položil dne 20. srpna 1920 maršál Pétain. Kostnici slavnostně otevřel další prezident, a to Albert Lebrun dne 7. srpna 1932 za přítomnosti francouzských a zahraničních hodnostářů a početného davu veteránů, poutníků, příbuzných padlých a pohřešovaných. Hlavní část památníku tvoří 137 metrů dlouhá křížová chodba, v níž se nachází 46 hrobek obsahujících 130 000 ostatků francouzských a německých vojáků.

V blízkosti nekropole stojí další dva konfesijní monumenty. První z roku 1938 připomíná památku židovských vojáků a druhý z roku 2006 ve městě Douaumont ctí památku muslimských vojáků, kteří padli za Francii za Velké války. Před hřbitovem se nachází pamětní deska připomínající historické potřesení rukou mezi prezidentem Françoisem Mitterrandem a kancléřem Helmutem Kohlem, které v roce 1984 zpečetilo francouzsko-německé usmíření.