CLAY A CARBON

V noci z 12. na 13. dubna 1944 byla krátce po půlnoci z britského Halifaxu kanadské posádky vysazena do prostoru mezi Ratíškovicemi a Vacenovicemi na Hodonínsku skupina CARBON. Poté v 1.05 ze stejného letounu u obce Hostišová nedaleko Zlína seskočila skupina CLAY (někdy je uváděna jako CLAY- EVA, podle krycího názvu jejich radiostanice). Ve spolupráci s domácím odbojem měli výsadkáři provádět zpravodajskou činnost a pro spojení s Londýnem byl každý z desantů vybaven vlastní radiostanicí (Jarmila, EVA). 

Paravýsadek CARBON, který tvořili  kpt. František Bogataj, radista čet. asp. Jaroslav Šperl, rtn. František Kobzík a rtm. Josef Vanc, zpočátku provázela smůla. Dopadli do lesního porostu a na stromech se zachytili nejen výsadkáři, ale i jejich vybavení, které zůstalo viset ve větvích. Situace po vysazení navíc vedla k tomu, že se skupina nesešla. Vanc s Kobzíkem zůstali spolu, nicméně po třech týdnech od vysazení byli odhaleni. Jejich kontaktní adresy bohužel nefungovaly, proto byli nuceni přespávat po lesích a zdržovat se ve větší vzdálenosti od obydlených míst.  Hlad a vyčerpání je pak přiměly k tomu, že se rozhodli tajně přespat na půdě domku ve vesnici Rudice u Bojkovic. Tady je objevila majitelka domu, jejíž manžel pobyt parašutistů oznámil na četnické stanici. Četníci stavení obklíčili a vyzvali Vance s Kobzíkem, aby se vzdali. Pod tíhou nastalé situace si výsadkáři nechali poslední výstřely pro sebe. Z ohledání vyšlo najevo, že Kobzík nejdříve zastřelil svého kamaráda a pak sebe. 

Bogataj se Šperlem se nakonec setkali, a přestože ztratili dva kolegy, s úspěchem naplňovali cíle výsadku. Zahájili spolupráci s odbojovou organizací Rada tří a společně s výsadky CLAY a Calcium navázali spojení s československým exilem v Londýně prostřednictvím radiostanic. Podařilo se jim také vytyčit místa pro shozy zbraní z letadel a v řadě případů úspěšně dodaný materiál převzít. Získaná výzbroj umožnila provádět sabotáže a útoky na německé transporty. Skupina společně s domácím odbojem provedla zhruba 44 sabotážních akcí. Na konci dubna 1945 společně osvobodili obec Popovice.

Velitelem desantu CLAY byl čet. asp. Antonín Bartoš. Společně s ním byli vysazeni čet. asp. Jiří Štokman a radista čet. asp. Čestmír Šikola. Na rozdíl od svých kamarádů se setkali a vyrazili na kontaktní adresy. Již 30. dubna 1944 odeslali prostřednictvím radiostanice EVA první depeši do Londýna. Postupně se jim podařilo (i za pomoci členů paravýsadku CARBON) vybudovat na Valašsku a Slovácku poměrně rozsáhlou zpravodajskou síť zahrnující přes 400 osob. Díky tomu byli schopni předávat do Londýna značné množství důležitých informací. Za dobu svého působení skupina CLAY celkem vyřídila asi tisíc depeší, což bylo důvodem, že se zapsala mezi jedny z nejúspěšnějších československých výsadků za druhé světové války. Bohužel se však nedokázala vyvarovat konfidentů gestapa, kterým se podařilo její síť značně narušit a znemožnit provedení rozsáhlého povstání v prostoru východní Moravy. Přesto se výsadkářům po zásahu okupační moci brzy podařilo obnovit spojení s exilem. Jejich další kroky potom vedly ke kooptaci s partyzánským hnutím. V ilegalitě tak prakticky dokázali působit až do osvobození. Měli  štěstí, že se jim dostalo pomoci od mnoha obětavých lidí v protektorátu, kteří si rovněž byli vědomi toho, že dávají v sázku svůj život.

Věnujme proto odvážným československým výsadkářům alespoň tichou vzpomínku, nebo zapalme svíčku či položme květiny u pietních míst v Ratíškovicích, Uherském Ostrohu, Rudicích, Hruškách nebo Hostišové.