„Bezejmenná sláva“ - Jan Nepomuk Bittner

„Bezejmenná sláva“ - Jan Nepomuk Bittner

Přinášíme vám další článek ze série „Bezejmenná sláva“, jehož hlavním protagonistou je tentokrát Jan Nepomuk Bittner, který zemřel na italské frontě roku 1918 a je pohřben na rakousko-uherském vojenském hřbitově ve Fogliano Redipuglia. V Čechách jej připomíná nápis na pomníku v jeho rodné obci Prchalov na Moravě, na kterém jsou uvedeni i jeho dva příbuzní, bratři Jan a Antonín Bittnerové, kterým se zde také budeme věnovat.

Jan Nepomuk Bittner se narodil dne 17. května 1892 v Prchalově  č. p. 18 do rodiny drobného zemědělce Karla Bittnera. Měl několik sourozenců, s nimiž pracoval na rodinném hospodářství, jen jeho mladší bratr Vilém šel do učení na zámečníka. V době vypuknutí první světové války byl pravděpodobně již vojákem, jelikož jeho ročník 1892 nastoupil povinnou vojenskou prezenční službu na podzim roku 1913. Sloužil u Císařsko-královské zeměbrany, konkrétně u c. a k. zeměbraneckého pěšího pluku č. 31 (od roku 1917 přejmenován na Střelecký pluk č. 31), jehož odvodovým okresem byl Těšín a Wadovice. V době míru byl pluk dislokován v Těšíně. V rámci tohoto pluku prodělal pravděpodobně i první boje v Rusku, kde pluk bojoval první tři roky války v rámci 46. zeměbranecké pěší divize. V březnu roku 1918 se celý pluk i s Janem Nepomukem Bittnerem přesunul na italskou frontu, která se mu stala osudnou. Prodělal zde těžké boje na řece Piavě v červenci 1918, a následně pouhé dva měsíce před koncem války dostal žaludeční a střevní katar. Byl stažen z fronty a dne 14. září 1918 zemřel v nemocničním vlaku č. 21 při přesunu do týlové nemocnice v Terstu. Jan Nepomuk Bittner je pohřben v hrobě č. 366, řada IX, sektor A na rakousko-uherském vojenském hřbitově ve Fogliano Redipuglia.

Starší z obou příbuzných Jana Nepomuka Bittnera, jeho jmenovec Jan, se narodil 6. listopadu 1878. Taktéž pracoval na rodinném hospodářství a narukoval i ke stejnému pluku. Dle roku narození byl do aktivní služby povolán již na začátku války. V době, kdy bylpluk na italské frontě, zde padl do zajetí. Po válce o něm rodina neměla žádné zprávy a krajský soud v Novém Jičíně ho prohlásil dne 14. srpna 1922 za mrtvého k 1. lednu 1921. Ve skutečnosti však Jan Bittner zemřel 16. února 1919 na zástavu srdce v záložní nemocnici v Sieně v Itálii a byl pohřben na tamním hřbitově. (hrob zatím neevidujeme v Centrální evidenci válečných hrobů MO)

Antonín Bittner se narodil 11. června 1886 a pracoval jako c. a k. venkovský listonoš. Oproti oběma výše zmíněným mužům se stihl oženit  před válkou. Dne 17. června 1912 si vzal za ženu Hermínu Bittnerovou, která byla sestrou Jana Nepomuka. Za války sloužil u Vozatajského divizionu č. 1, v jehož rámci byl přidělen k polní nemocnici č. 2/1 v Lezhë na území Albánie. Zde se nakazil malárií a dne 4. srpna 1916 zemřel. Antonín Bittner byl pohřben 5. srpna 1916 na vojenský hřbitov č. 2 v Lezhë. (hrob zatím neevidujeme v Centrální evidenci válečných hrobů MO)

Ačkoli se v naší sérii věnujeme padlým z první světové války, dodejme, že na pomníku v Prchalově se nachází i jméno Karla Bittnera, který zemřel 20. srpna 1943 v opavské věznici na následky mučení gestapem. Důvodem k jeho zatčení byla účast v ilegálním odboji KSČ. Byl synem staršího bratra Jana Nepomuka Bittnera a bydlel v jeho rodném domě Prchalov č. p. 18.

 

Odkaz do Evidence válečných hrobů - pomník Prchalov:

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE8112-27317&fnin=jan&srn=bittner&st=0&

Odkaz do Evidence válečných hrobů - hrob Jana Nepomuka Bittnera v Itálii:

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=ITA-56836&fnin=jan&srn=bittner&st=0&

 

Zdroje:

Digitální studovna MO

Zemský archiv Opava

Vojenský Historický archiv

Ústřední pietní místo rakousko-uherského vojenského hřbitova ve Fogliano Redipuglia

Ústřední pietní místo rakousko-uherského vojenského hřbitova ve Fogliano Redipuglia
Zdroj: CEVH.

Pohled na jednotlivé hroby ve Fogliano Redipuglia

Pohled na jednotlivé hroby ve Fogliano Redipuglia
Zdroj: CEVH.

Pomník Prchalov

Pomník Prchalov
Zdroj: CEVH.

Letec - stíhací pilot generálmajor„in memoriam“ Otto Smik

Před 80 lety, 28. listopadu 1944, hrdinně padl generálmajor „in memoriam“ Otto Smik, který v době druhé světové války působil v RAF a díky mimořádným úspěchům své služby je považován za letecké eso. Při útoku na železniční stanici v Zwolle v Nizozemsku jeho letadlo těžce poškodila místní protiletecká obrana. Při přistávacím manévru Smik havaroval a na místě zemřel. Dnes se jeho ostatky nachází v hrobě na bratislavském hřbitově Slávičie údolie.

Památník Mohyla míru

Na Prateckém kopci u obce Prace stojí Mohyla míru, první mírový památník v Evropě. Připomíná bitvu u Slavkova (2. prosince 1805), kde francouzská armáda pod velením císaře Napoleona I. Bonaparta porazila spojená vojska Rakouska a Ruska pod vedením císařů Františka I. a Alexandra I. Iniciátorem stavby byl kněz prof. Alois Slovák, který propagoval myšlenku uctění padlých. Soutěž na památník vyhrál architekt Josef Fanta a stavba proběhla v letech 1909–1912. Mohyla v secesním stylu s kostnicí a kaplí ztělesňuje hlubokou úctu k obětem slavkovské bitvy.

Hroby čs. povstalců a maďarských vojáků na hřbitově Zlatá Koruna

Poblíž vltavského jezu Zlatá Koruna leží hřbitov stejnojmenné obce, kde jsou pohřbeny oběti květnového povstání 1945. Českoslovenští odbojáři a maďarští vojáci, kteří se k nim přidali. Dne 5. května 1945 vypuklo povstání, během nějž Maďaři pomáhali bránit most v Rájově proti jednotkám SS, které vedly trestnou výpravu. Přes jejich odpor Němci uspěli, využívajíce rukojmí. Padlo 5 Maďarů a 7 Čechů, následovaly popravy v Rájově. Těla maďarských honvédů byla po válce exhumována.