5. květen – Květnové povstání českého lidu

Květnové povstání českého lidu na sklonku druhé světové války vypuklo ve 37 městech a 240 obcích. První povstal Přerov a jeho nejbližší okolí již 1. května 1945 na základě rozšířené falešné zprávy o kapitulaci Německa, avšak nacisté povstání brutálně potlačili. O den později, 2. května, vystoupili proti okupaci občané ve městech Nymburk, Poděbrady, Chlumec nad Cidlinou, Poříčany, Novy Bydžov či Úpice. Dne 3. května se vzbouřila města Semily, Železný Brod, Turnov, Jilemnice, Stará a Nová Paka, Příbram, Beroun, Vizovice, 4. května se k revolučním akcím připojila města Vsetín a Kladno. Německé jednotky tyto akce potlačovaly, často za použití nejbrutálnějších prostředků.

Zástupce německých okupačních úřadů, státní ministr Karl Hermann Frank, se pokusil v pátek 4. května 1945 situaci zklidnit a předat moc kolaborantské protektorátní vládě. Výsledkem Frankova jednání bylo večerní nařízení protektorátního ministra železnic Kamenického o vyvěšení vlajek na úředních budovách a zavedení češtiny jako jediného úředního jazyka. Druhý den ráno protektorátní společnost explodovala. Úderem sobotní šesté hodiny ranní Český rozhlas přestal z Prahy vysílat v němčině. V ulicích Domažlic, Jindřichova Hradce, Klatov, Kolína, Loun, Plzně, Rakovníka či Rokycan lidé vyvěšovali vlajky a živelně demonstrovali proti trvání nenáviděného protektorátu, zamalovávali německé nápisy nebo odzbrojovali jednotlivé německé vojáky. Situace svým průběhem na většině míst připomínala 28. říjen 1918. V Plzni se bojovalo již od úsvitu, s čímž se nacistická okupační správa odmítla smířit. Připomeňme, že v prostoru Čech a Moravy byly stále k dispozici zálohy ve výcvikových prostorech včetně značného množství vojenského materiálu ve skladech, a především toto území představovalo týl Schörnerovy Skupiny armád Střed se zhruba 1 milionem bojeschopných mužů a 2400 tanků - poslední bojové síly nacistického Německa.

Pomyslnou rozbuškou hlavních bojů se stala německá snaha o obnovení dvojjazyčného vysílání Českého rozhlasu. Jednotky SS dorazily do budovy rozhlasu na Vinohradské (tehdy Fochově) třídě krátce před 11. hodinou. Ve 12 hodin vyjel z Bartolomějské ulice na pomoc nákladní automobil s policisty. Situace byla složitá. V ulicích se již ozývaly ojedinělé výstřely určené k rozhánění manifestací. Policisté vstoupili do budovy Rozhlasu hlavním vchodem, kde se setkali s překvapenými německými vojáky. Vypukl boj, jež si vyžádal svou první oběť, strážmistra Antonína Svobodu. Ve 12:33 se ozvalo první volání o pomoc: „Voláme českou policii do rozhlasu, střílí se zde!“ Další zoufalé relace následovaly. O budovu rozhlasu se bojovalo až do večera. V 17:45 se německá posádka, po obdržení „zpráv“ o uprchnutí K. H. Franka do amerického zajetí a příjezdu sovětských tanků do Malešic, vzdala. 

Povstání sílilo a dostávalo organizovanější charakter. V jednotlivých městech přebíraly kontrolu národní výbory, obyvatelé odzbrojovali místní posádky, obsazovali sklady či se stavěli na odpor projíždějícím kolonám, bojovali v okolí svých bydlišť nebo vysílali posily a materiální pomoc do Prahy. Živelná povstání začala koordinovat Česká národní rada, vedená Albertem Pražákem, a především vojenské velitelství Bartoš pro operace v hlavním městě v čele s gen. Karlem Kutlvašerem a kpt. Jaromírem Nechanským, a vojenské velitelství Alex pro vedení jednotek v Čechách s velitelem gen. Františkem Slunéčkem a od 5. května pak gen. Zdeňkem Novákem. Zaskočené německé vedení se pokoušelo obnovit vlastní kontrolu ztracených oblastí. 

Z výcvikového prostoru SS na Benešovsku vyjela 6. května 1945 bojová skupina Wallenstein ve dvou proudech s cílem probít se do centra české metropole z jihu. Z východu na Prahu postupovala z Českého Brodu bojová skupina Reinmann. Severní část města měl obsadit 4. pluk tankových granátníků SS z Litoměřic a bojová skupina z tankového cvičiště v Milovicích. Po cestě se tyto skupiny střetávaly s kombatanty, vyzbrojenými většinou jen ručními zbraněmi, vraždily zajatce i civilní obyvatelstvo. Dodnes lemují směry jejich postupu památníky obětí teroru v Břežanech, Velkých Popovicích, Psárech, Dolních Chabrech a na mnoha dalších místech. Nacisté se snažili zlomit odpor místních obyvatel i mimo trasy hlavních kolon. Například v Leskovicích na Pelhřimovsku povraždili vojáci Wehrmachtu a SS v prvních dnech povstání 25 místních obyvatel a vypálili 31 domů ze 40 v obci. V Ledcích na Mladoboleslavsku padlo 7. května 1945, den po obsazení nedalekého zbrojního skladu povstalci, německému protiútoku za oběť 33 civilistů a bojovníků, mezi nimi také Řek Lauremti Kibrusaldice či Chorvat Mato Divkovič. Proti stále ještě dobře ozbrojeným jednotkám pravidelné německé branné moci byli povstalci často bezmocní. Snažili se proto zajistit jakýmkoliv způsobem těžké a protitankové zbraně. Do bojů zasáhly na straně povstalců ukořistěné lehké tanky, nekompletní stíhače tanků z vysočanských továren ČKD či 14 obrněných vlaků sestavených z kořistních německých vagonů a improvizovaných vozů v Praze a v Roztokách. Vydatnou pomoc povstalcům proti skupině Wallenstein poskytla 7. května 1945 Buňačenkova divize Ruské osvobozenecké armády (ROA), která se dočasně vzdala útěku na západ, aby pomohla povstalcům. Příslušníci Maďarské královské armády učili barikádníky zacházet s protitankovými zbraněmi. Do bojů se zapojovali osvobození váleční zajatci a koncentráčníci z různých koutů světa. Z východu a západu se blížily spojenecké armády. Odpoledne 8. května došlo k dohodě mezi Českou národní radou a německým vojenským velením v Praze a rozhlas v 19:18 začal vysílat výzvu k zastavení bojů. Německé kolony začaly prchat na západ. Osamocené ostrůvky fanatiků zabíjely ještě v dalších dnech.

V samotném centru povstání, v Praze, padlo podle nejnovějšího výzkumu 2898 československých občanů. K tomu je třeba přičíst ještě několik stovek padlých, či Sověty popravených, příslušníků ROA a kombatantů z řad cizozemských osvobozených zajatců. Celkově si Květnové povstání českého lidu vyžádalo na celém území 8 až 10 tisíc mrtvých bojovníků a perzekvovaných, jejichž oběť uspíšila konec druhé světové války o několik týdnů.

Odkazy na vybraná pietní místa spjatá s Květnovým povstáním českého lidu v Evidenci válečných hrobů zde:

Čestné pohřebiště bojovníků z barikád na Ďáblickém hřbitově: https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-lokality?id=e2602106-a5c5-4efc-92a9-2aca118f2b7c

Centrální pomník padlým a umučeným v Úpici: 
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE5214-55649

Hrob Antonína Svobody v Evidenci válečných hrobů: https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE0008-57462

Společný hrob obětí Květnové revoluce ve Velké Chuchli: https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE0016-20283

Centrální pomník obětí 1. a 2. světové války v Ledcích v Evidenci válečných hrobů: https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE2115-2044

Hrob Zdeňka Hrubého padlého na barikádě u Sloupna v Královehradeckém kraji: https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE5212-22089

Pomník památce padlých v revoluci 5. 5. 1945 v Leskovicích: https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE6110-42483

Zdroje:

KOKOŠKA, Stanislav. Praha v květnu 1945: Historie jednoho povstání. Praha: NLN, 2005.

JEŽEK, Vladimír. Voláme všechny: Čs. revoluční vysílač na vlně 415,5 metru ve dnech 5.-9. května 1945. Praha: NPL, 1966.

JAKL, Tomáš. Nejen Praha, v květnu 1945 povstala i další česká a moravská města. Dostupné on-line: https://www.vhu.cz/nejen-praha-v-kvetnu-1945-povstala-i-dalsi-ceska-a-moravska-mesta/

FRAJDL, Jiří. České povstání v květnu 1945: Studijní texty. Dostupné on-line: http://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky/povstani1945.htm

MAREK, Jindřich, PEJČOCH, Ivo, PLACHÝ, Jiří, JAKL, Tomáš. Padli na barikádách: padlí a zemřelí ve dnech Pražského povstání 5.-9. května 1945. Praha: Vojenský historický ústav Praha, 2015. Dostupné on-line: https://www.digitalniknihovna.cz/dsmo/uuid/uuid:2a70f23d-8b0e-11eb-a19a-001b63bd97ba

STRAŠÍKOVÁ, Lucie. Květen 1945: Emoce přehlušily strach – lidé vzali moc do svých rukou. Dostupné-online: https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/kveten-1945-emoce-prehlusily-strach-lide-vzali-moc-do-svych-rukou-272845

ŠVEC, Pavel. Obrněné vlaky povstalců bojovaly s obrovskou přesilou. Esesácké tanky jeden rozdrtily. Dostupné on-line: https://zpravy.aktualne.cz/domaci/obrnene-vlaky-povstalcu-bojovaly-s-obrovskou-presilou-esesac/r~b7ffa634add211ebbdfd0cc47ab5f122/

MALINA, Jan. Květen 1945 na Nymbursku. Dostupné on-line: http://www.kveten1945nanymbursku.cz

JÍRA, Jiří. Do konce války zbývaly hodiny, když hořely Leskovice. Dostupné on-line: https://pelhrimovsky.denik.cz/zpravy_region/do-konce-valky-zbyvaly-hodiny-kdyz-horely-leskovice-pe15.html

7. květen 1945 v Ledcích. Dostupné on-line: https://www.geocaching.com/geocache/GC2YJ5X