Památník Mohyla míru

Na Prateckém kopci u obce Prace nedaleko Brna stojí historicky první mírový památník v Evropě – Mohyla míru. Vznikl v místech rozhodujícího Napoleonova vítězství nad spojenými vojsky Rakouska a Ruska známého jako bitva u Slavkova či bitva tří císařů – podle francouzského císaře Napoleona I. Bonaparte, rakouského císaře Františka I. a ruského cara Alexandra I.  Tato bitva ze dne 2. prosince 1805, jedna z nejslavnějších, která se kdy odehrála na území dnešní České republiky, znamenala porážku protifrancouzské třetí koalice. Současně se jednalo o Napoleonovo geniální vítězství, které připravilo cestu k dominantnímu postavení Francie v Evropě až do osudného tažení do Ruska v roce 1812.

V bitvě u Slavkova bojovalo na francouzské straně asi 70 000 až 75 000 mužů a na rusko-rakouské zhruba 90 000 mužů. Co se týče ztrát, ty největší utrpěli Rusové. Zabitých a raněných vojáků měli více jak 10 000 a téměř stejný počet zajatých. Také přišli o 168 děl. Rakouské ztráty činily přes 5 900 mužů, z nich mělo být přibližně 1 700 zajatých. Francouzské ztráty byly 1 389 padlých, 7 260 raněných a 539 zajatých, celkem tedy 9 188 mužů. Krátce po bitvě, 26. prosince 1805, byl také uzavřen mezi Francií a Rakouskem prešpurský mír. Rusko vedlo válku s Francií až do roku 1807.

Záměr postavit památník na Prateckém kopci je spojen se jménem katolického kněze prof. Aloise Slováka (1. srpna 1859 – 23. března 1930). Tento boskovický rodák působící v Brně se ve volném čase intenzivně věnoval bitvě u Slavkova. Často se procházel po bojišti a uvědomoval si, že je zcela zapomenuta vzpomínka na padlé vojáky odpočívající v roztroušených a již neexistujících hrobech. V roce 1897 vydal na základě svého výzkumu knihu „Bitva u Slavkova“, která měla velký ohlas. V přepracované a daleko rozšířenější podobě ji proto vydal znovu a i tato kniha se setkala s úspěchem. To Aloise Slováka povzbudilo, aby uskutečnil v Brně a širokém okolí řadu přednášek na téma slavkovské bitvy, přičemž cíl veškerého jeho snažení směřoval k vybudování důstojného památníku hlásající lidskost a úctu k mrtvým na Prateckém kopci.

Již v roce 1899 vznikl ze Slovákova podnětu v Sokolnici komitét (výbor), jenž si vytkl za cíl zřídit na bojišti památník. Vůdčím duchem nebyl nikdo jiný než Alois Slovák. Nejpozději v tomto roce se objevilo také heslo: „Kdo mrtvé ctí, sebe ctí!“ Snaha po důstojném památníku vedla členy výboru ke stanovení základních kritérií výstavby objektu a určila rozpočet ve výši tehdejších 100 000 korun. Takový obnos ale vylučoval, že by mohl být získán pouze veřejnou sbírkou. Proto se prof. Slovák pustil s velkou energií do agitace u zástupců vlád Francie, Rakouska a Ruska, aby přispěly na realizaci této humánní myšlenky. Podařilo se mu získat dar ruské vlády obnášející 13 158 rublů (cca tehdejších 50 000 korun), Francie přispěla 12 220 franků (asi 11 000 korun), císař František Josef I. věnoval 10 000 korun a arcivévoda Bedřich 2 000 korun. Samotná veřejná sbírka vynesla 30 000 korun.

Současně byla vyhlášena soutěž na památník. Tu vyhrál se svým návrhem profesor pražské techniky Josef Fanta (podal celkem šest návrhů) označený jako „Mohyla míru“. Po shromáždění požadované částky byla mohyla vybudována na Prateckém kopci v letech 1909 až 1912. Poté ovšem následovala obtížná jednání o předání objektu veřejnosti. Byla způsobena Slovákovým záměrem vysvětit kapli Mohyly míru katolickým a pravoslavným rituálem. Dvouletá jednání byla ukončena kompromisní dohodou a mohyla měla být slavnostně zpřístupněna v srpnu 1914. Tomu zabránila první světová válka. 

Během války se Aloisi Slovákovi podařilo ubránit před potřebami zbrojního průmyslu bronzovou 4,5 tuny vážící sakrální skupinu, která spočívá na špičce památníku. Ani nově založené Československo nemělo zájem o převzetí památníku do své správy. Problém se vyřešil až v roce 1923, kdy památník převzal Zemský cizinecký svaz v Brně, do něhož komitét splynul. Alois Slovák se stal předsedou Mohylové komise a tuto funkci vykonával až do roku 1929. 

Mohyla je realizována v secesním stylu a zpodobňuje staroslovanskou mohylu. Je vybudována z lomového kamene a tvoří ji čtyřboký komolý jehlan vysoký přes 26 metrů. Zakončena je 10 metrů vysokým měděným starokřesťanským křížem spočívajícím na zeměkouli (geoidu) a zdobeným reliéfními motivy ukřižovaného Krista, Boha Otce, Panny Marie, svatého Jana a Adamovy hlavy. Pelikán na zadní straně kříže symbolizuje Vykupitele. Doplněna jsou jména čtyř evangelistů Matouše, Marka, Lukáše a Jana. Čtyři štítonoši v rozích stavby jsou díla sochaře Čeňka Vosmíka a jejich štíty symbolizují Francii, Rakousko, Rusko a Moravu. Uvnitř památníku se nachází čtvercová 10x10 metrů velká kaple s oltářem z mramoru a mozaikou s adorujícími anděly. Pod podlahou kaple je umístěno ossarium neboli kostnice, v níž jsou uloženy ostatky nalezené na území slavkovského bojiště.

Jiří Řezníček

Číslo válečného hrobu: CZE6216-29017

Odkaz na pomník v Evidenci válečných hrobů zde:
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE6216-29017

Summary:

The Cairn of Peace Memorial (Czech: Mohyla míru ~ “Mound of  Peace”) on Pratzen (Prace) Heights between Brno and Slavkov (Austerlitz), South Moravia, is Europe’s first peace monument, commemorating the Battle of Austerlitz (December 2, 1805). This battle, also called the "Battle of the Three Emperors," marked Napoleon’s decisive victory over the Russian and Austrian armies, solidifying France’s dominance in Europe. The idea for the memorial originated with priest Alois Slovák, who since 1897 advocated for honouring the fallen soldiers. He initiated efforts to secure funding from Austrian, Russian and French governments and public donations. Designed by architect Josef Fanta, the memorial was built between 1909 and 1912. Its Art Nouveau design includes a 26-meter-high truncated pyramid crowned with a Old-Christian cross, symbolizing peace and redemption. Inside is a chapel and an ossuary containing remains found on the battlefield.