Letec - stíhací pilot generálmajor„in memoriam“ Otto Smik

Uplynulo již 80 let od smrti stíhače Otto Smika, který v necelých třiadvaceti letech položil svůj život za svobodu země, kterou sám poznal velmi krátce. Až do svých dvanácti let totiž vyrůstal na Kavkaze, kde se 20. ledna 1922 narodil. V našem příspěvku zmiňujeme jen ty nejpodstatnější okolnosti jeho bohatého byť krátkého a naplněného života. 

Smikův otec byl během první světové války zajat na ruské frontě. Jako zajatec vykonával zámečnické práce v gruzínské Boržomi, kde se po válce oženil s dcerou správce carského letoviska, s níž měl tři syny. Po oficiálním navázání diplomatických styků mezi ČSR a SSSR se rodina mohla vrátit na Slovensko, odkud pocházel Smikův otec. Otto v Bratislavě vystudoval soukromou obchodní školu a stal se úředníkem. Lákalo jej létání, víceméně rutinní kancelářská činnost jej neoslovovala. Stal se tak členem Masarykovy letecké ligy a začal navštěvovat plachtařský kurs. Postupně měl za sebou elementární pilotní výcvik v rámci Aeroklubu M. R. Štefánika v Bratislavě. 

S poměry po vzniku Slovenského štátu a začátku druhé světové války se nesmířil, a tak se rozhodl odejít do exilu bojovat za znovuobnovení Československa. Dne 18. března 1940 přešel hranici do Maďarska a přes Jugoslávii, Řecko, Turecko a Libanon se dostal až do francouzského Marseille. Dne 3. června 1940 byl v Agde prezentován u čs. zahraniční armády a zařazen k letecké skupině. Pro rychlý spád událostí se již do bojové činnosti nezapojil a na palubě nákladní lodi byl 26. června 1940 evakuován do Velké Británie. Do RAF byl přijat 24. července 1940 v hodnosti AC 2, tj. prostého vojína. Následovalo jeho zařazení do všeobecného leteckého přijímače. Absolvoval také nezbytné kurzy a školení, aby byl společně s dalšími čs. žáky odeslán do Kanady, kde prodělal pokračovací pilotní výcvik u 39. Service Flying Training School ve Swift Current. Po půl roce pokračoval v nástavbovém školení a operační výcvik dokončil 3. ledna 1943. Po celou dobu výcviku byl nadprůměrně hodnocen, což se odrazilo v jeho povýšení do nejnižší britské důstojnické hodnosti Pilot Officer, následně Flying Officer, ačkoli po čs. linii zůstával desátníkem, resp. četařem. Dne 5. ledna 1943 byl přidělen k 312. čs. stíhací peruti RAF, odkud o dva dny později přešel k 310. čs. stíhací peruti RAF, u níž nebyl jeho příchod vnímán ze strany leteckého personálu bez výhrad. Někteří letci negativně posuzovali, že má po výcviku a bez bojových zkušeností vyšší hodnost, jiní namítali, že neabsolvoval důstojnickou akademii v Československu. Smik proto odešel k britským jednotkám. Dnem 15. ledna 1943 byl přemístěn k 131. stíhací peruti RAF, aby o dva měsíce později začal sloužit u 122. stíhací peruti RAF. Hlavním úkolem perutě byl doprovod bombardérů nad cíle v severní Francii, Belgii a Holandsku. První vzdušné vítězství zaznamenal Otto Smik 13. března 1943. Později sloužil u 222. stíhací peruti RAF. Do začátku druhého operačního turnusu v březnu 1944 působil jako střelecký instruktor. Dne 15. března 1944 nastoupil na druhý turnus v 310. čs. stíhací peruti RAF, jejímž úkolem se od 6. června 1944 stala ochrana invazních pláží a útoky na německou dopravu v Normandii. Dne 8. července 1944 zničil během 32 minut tři německé střely V-1, které směřovaly na území Velké Británie, za což se mu dostalo uznání i v britském tisku.

Dne 3. září 1944 ještě jako velitel B-letky 312. čs. stíhací peruti RAF musel při hloubkovém útoku na letiště Gilze-Rijen nouzově přistát v blízkosti nizozemské obce Prinsenbeek u Bredy. Díky příslušníkům nizozemského odboje se mu podařilo několik týdnů skrývat před nepřítelem. Na konci října 1944 úspěšně překročil frontovou linii a z Antverp se dostal zpět do Velké Británie.

Vrátil se do služby a byl jmenován velitelem 127. stíhací perutě RAF, která operovala na západoevropském bojišti. V jejím čele pak byl 28. listopadu 1944 německou protileteckou obranou sestřelen podruhé. Při útoku na železniční stanici v Zwolle byl jeho letoun Spitfire RR227 těžce poškozen. Při pokusu o přistání havarovalna farmě Blooksteed v obci Ittersum poblíž Zwolle a byl na místě mrtev.  

Jak připomněl historik Jiří Rajlich, přestože se Otto Smik do aktivní bojové činnosti mohl zapojit až od roku 1943, stačil až do své smrti vykonat celkem 263 operačních letů, z toho 215 ofenzívních akcí nad nepřátelským územím. Při útočných akcích sestřelil 10 nepřátelských letounů jistě (z toho 2 ve spolupráci), 2 pravděpodobně a 3 poškodil. Jak jsme již zmínili, dokázal zlikvidovat i tři bezpilotní střely V-1. Otto Smik se tak stal nejúspěšnějším čs. stíhačem let 1943–1944.

Jeho konec doprovázela řada záhad a nejasností. Německými vojáky byl nejprve pohřben jako „neznámý Angličan“ na hřbitově De Kranenburg u Zwolle. Po osvobození byl mylně ztotožněn a pod jménem Belgičana H. Taymanse byl v roce 1951 pochován na hřbitově Brusel-Évere. Teprve po květnu 1965 byly bruselské ostatky identifikovány jako Smikovy a pohřbeny na válečném hřbitově Adegem East v Belgii. V září 1994 byly Smikovy ostatky na žádost Slovenské republiky převezeny do Bratislavy a se všemi poctami uloženy do hrobu na místním hřbitově „Slávičie udolie“. 

Za svou účast na národním boji za osvobození byl „in memoriam“ povýšen do hodnosti nadporučíka letectva v. z., později plukovníka a konečně generálmajora. Obdržel také řadu významných čs. i zahraničních řádů a vyznamenání. Jeho jméno připomínají Smikovy ulice v Praze, Bratislavě a Zwolle. Jeho památku lze uctít tichou vzpomínkou, zapálením svíčky či položením květiny u válečných hrobů, které jsou trvalou připomínkou jeho hrdinství. 

Jan Benda

1. Odkaz na pomník v pražské Bubenči připomínající Otto Smika v CEVH:
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE0006-18911

2. Odkaz do slovenské Ústrednej evidencie vojnových hrobov na evidenční list hrobu letce Otty Smika:
https://ives.minv.sk/uevh/detailObete?id_obet=3486

Summary: 

Otto Smik, a Czech fighter pilot, died 80 years ago at the age of 22, leaving behind a legacy of heroism. Born in Georgia in January 20, 1922 to a Czech father and Russian mother, he returned to Slovakia with his family in 1934. After schooling in Bratislava, he pursued his passion for aviation through glider training and joined the Masaryk Aviation League. Dissatisfied with life under the Slovak State during WWII, he fled to France and joined the Czechoslovak foreign army. Later, he was evacuated to Britain, where he trained with the RAF and quickly rose in rank due to his exceptional skills.

Despite facing scepticism from peers, he became one of the most successful Czech pilots of 1943–1944. Smik completed 263 operational sorties, including 215 offensive missions over enemy territory. He achieved 10 confirmed aerial victories and destroyed three V-1 flying bombs targeting Britain. Tragically, he was shot down in November 28, 1944 near Zwolle, Netherlands. His remains were misidentified for decades before being correctly identified and reburied in Slovakia in 1994. Smik was posthumously honoured with numerous awards, and streets in Prague, Bratislava, and Zwolle bear his name as a tribute to his bravery.