Dušan Jurkovič: Haličská funerální architektura za Velké války
Dušan Jurkovič: Haličská funerální architektura za Velké války
S jistotou můžeme říct, že jen málokdo by se mohl pochlubit tím, že nikdy aspoň na fotografii neviděl úchvatné stavby na Pustevnách – Libušín či Maměnka od Dušana Jurkoviče, slavného československého architekta (1868–1947). Věřte či ne, ve vědomostní soutěži o milion dolarů by mnozí z nás možná ztratili nervy a v zoufalství hledali odpověď, aniž by tušili, že tento vynikající architekt je tvůrcem 30 vojenských hřbitovů na polsko-slovenském pomezí, v regionu známém jako Halič. V naší nové minisérii „Jurkovičova haličská funerální architektura za Velké války“ se ponoříme do těchto téměř zapomenutých klenotů funerální architektury a zároveň si tak připomeneme všechny ty, kteří zde nalezli poslední odpočinek po urputném boji, ať ve službách c. k. rakousko-uherské, německé či carské armády v průběhu Velké války.
V prvním díle si přiblížíme práci samotného Jurkoviče v péči o válečné hroby. Dušan Jurkovič po obdržení povolávacího rozkazu nastoupil v Krakově k jednotce Kriegsgräber-Abteilung K.u.K. Militär-Kommando, pověřené úkolem péče o ostatky padlých vojáků z bojů v západní Haliči, jichž rakouské záznamy napočítaly na 60 829 během mohutné ruské ofenzívy z konce léta 1914. Jednotka vznikla v listopadu 1915 a tvořily ji skupiny provádějící vyhledávání a exhumaci provizorních hrobů, dále skupiny identifikující a dokumentující padlé a skupina architektonicko-umělecká, jenž měla na starosti vytvořit pro ostatky důstojná pohřebiště. Jednotka zbudovala 400 různě velkých hřbitovů s ostatky vojáků z rakousko-uherské, ruské a německé armády včetně Poláků, obyvatel tohoto území.
Jurkovič působil v oblasti č. 10, která zahrnovala hornaté, zalesněné a řídce osídlené území u hranic se Slovenskem, s centrem v městě Żmigród. Mezi lety 1916 a 1918 zde navrhl 28 vojenských hřbitovů a upravil 4 hromadné hroby (někdy se uvádí až 33 realizací). I zde se inspiroval lidovou architekturou a okolní krajinou, využíval přírodní materiály dřevo a kámen, aby vytvořil pietní místa pokorně připomínající oběť nejvyšší padlých vojáků. Halič po první světové válce připadla Polsku, která v té době nahlížela na ruské, rakouské i německé vojáky jako na okupanty a péči o tyto místa posledního odpočinku programově zanedbávala.
V příštím díle si ukážeme Jurkovičovu architektonickou práci na příkladech vojenských hřbitovů v lokalitách Nowy Żmigród a Ożenna.
Zdroj: Milan Caha: Zapomenutá Halič a skryté klenoty Dušana Jurkoviče https://www.hrady.cz/clanky/zapomenuta-halic-a-skryte-klenoty-dusana-jurkovice; 6. duben 2021