Česká republika je v péči o válečné hroby vázána mezinárodními smlouvami.
Na mnohostranné úrovni se jedná zejména o mezinárodněprávní normy pro případ ozbrojených konfliktů - především Ženevské úmluvy z 12. srpna 1949 na ochranu obětí války a Dodatkový protokol k těmto úmluvám o ochraně obětí mezinárodních konfliktů z 8. června 1977. Tyto dokumenty stanoví povinnost států respektovat a udržovat válečné hroby, dále umožnit repatriaci ostatků, zabezpečit přístup k hrobům, označit je a evidovat.
Obdobné závazky jsou pak obsaženy i v některých dvoustranných mezinárodních smlouvách rámcového (Rakousko, Německo, Ukrajina, Rusko a Itálie) nebo speciálního charakteru (Slovensko, Rusko, Slovinsko a Velká Británie).
Mobilní aplikace
Mapy s válečnými hroby lze nyní zobrazovat i na chytrém telefonu. Podmínkou zobrazování a prohlížení údajů o válečných hrobech je datové připojení. Nejlepší variantou je pak používání aplikace Moje mapy Google, která je součástí výbavy chytrého mobilního telefony se systémem Android. Aplikaci lze bezplatně stáhnout na stránce Google play.
Součástí informace je i webový odkaz na kartu válečného hrobu.
Pro zobrazení mapy je nutné zobrazit si ve webovém prohlížeči mobilního zařízení tuto webovou stránku a kliknout na odkaz na příslušnou mapu (odkaz na prvním řádku).
Při použití aplikace Moje mapy Google lze mapy sdílet (odkaz na druhém řádku). Sdílení map je možné pouze uživateli, kteří mají vyzvořen účet na Google - příklad: xyz@gmail.com
https://drive.google.com/open?id=1hB2GeYCB0pQCtAVX43vFs_ashhbRcgzw&usp=sharing
Vlastní mapy je mmožno vytvářet i s využitím předpřipravených zdrojových souborů.
V zahraničí je problematika péče o válečné hroby řešena různě.
Slovensko
Péče o válečné hroby je upravena zákonem č. 130/2005 Z.z., o válečných hrobech.
Tento zákon stanovuje práva a povinnosti obce při zabezpečování péče o válečné hroby, poskytování finančního příspevku ze státního rozpočtu na válečné hroby a slovenské válečné hroby v zahraničí, působnost orgánů státní správy na úseku válečných hrobů a sankce za porušení povinností stanovených zákonem.
Válečný hrob zákon definuje jako místo, kde jsou uloženy ostatky válečné oběti, jakož i náhrobek, památník, jiný pietní symbol anebo památná místa, která připomínají válečnou událost.
Péči o válečné hroby na svém území zabezpečuje obec.
Financování péče o válečné hroby je řešeno formou finančního příspěvku obci, který je poskytován v kalednářním roce na každý válečný hrob ve výší pětinásobku minimální hodinové mzdy ustanovené zvláštním předpisem.
Státní správu na úseku válečných hrobů vykonáva Ministerstvo vnitra a obvodní úřady v sídlech krajů, které v rozsahu své působnosti vykonávají dozor nad dodržováním ustanovení zákona a vydaných rozhodnutí.
Spolková republika Německo
Problematika válečných hrobů věcně spadá do působnosti Spolkového ministerstva pro rodinu, seniory, ženy a mládež.
Na území Spolkové republiky Německo je cca 12000 válečných pohřebišť výlučně v obecním či církevním vlastnictví. Mrtví, nalezení mimo pohřebiště, jsou přemísťováni na pohřebiště.
Válečné hroby na soukromých pozemcích (tj. nestátních a necírkevních) tedy neexistují. Odpovědnost za péči nese vlastník pohřebiště.
Náklady na všechna pohřebiště (německá i jiných států) jsou hrazeny ze spolkového rozpočtu. Vedle toho existuje ještě humanitární organizace Volksbund Deutsche Kriegsgräberfürsorge e.V. (Lidový spolek péče o německé hroby obětí válek) v Kasselu.
Volksbund vznikl v roce 1919 a je pověřen vyhledáváním německých válečných hrobů v zahraničí a následnou péčí o tyto hroby (cca 640 pohřebišť ve 43 státech). Je financován jak ze soukromých příspěvků, tak ze státního rozpočtu Spolkové republiky Německo.
Německé vnitrostátní právo zároveň stát zavazuje pečovat na náklady státu nejen o všechny hroby „obětí války a tyranie“ na německém území, ale rovněž o všechny německé hroby v zahraničí.
Základní vnitrostátní právní úpravou je zákon o udržování hrobů obětí války a tyranie z roku 1965, který velice široce definuje hroby obětí válek a tyranie (včetně hrobů obětí koncentračních táborů, nuceného nasazení, vyhnanců, osob zahynuvších při útěku z „Východního Berlína“, jakož i všech ostatních civilních i vojenských obětí válek).
Zákon zřizuje povinnost všech vlastníků zachovat (proti odškodnění) hrob na jejich pozemku (tj. věcné břemeno). Zákon dále upravuje zřizování hrobů (např., že blízké okolí musí zůstat volné), stanovuje, kdo hradí náklady apod.
Velká Británie
Péčí o válečné hroby je ve Velké Británii pověřena tzv. Komise Britského společenství národů pro válečné hroby (Commonwealth War Graves Commission) (dále jen „Komise“).
Byla zřízena v roce 1917 královskou Chartou jako stálá organizace, jejímiž členy jsou zástupci vlád, které Komisi proporcionálně platí (tj. VB, Austrálie, Kanada, Indie, Nový Zéland a JAR), či jinak přispívají (další státy např. zdarma pečují o hroby na svém území) a jiné významné osobnosti (zástupci ozbrojených sil, Parlamentu, vojenští historikové atd.).
Komise se stará o hroby ve Velké Británii a v dalších cca 150 státech. V zahraničí je její pozice založena mezinárodními smlouvami. Ve Velké Británii je právní úprava velice roztříštěná.
Válečný hrob je definován jako hrob obsahující válečnou oběť nebo jiný hrob, za který je odpovědná Komise. Péči provádí buď vlastní personál Komise (včetně inspektorů), či jiné osoby na základě dohody s Komisí (soukromé firmy, vlastník hřbitova, místní vláda, církev).
Maďarsko
Základním právním předpisem upravujícím péči o válečné hroby je zákon o hřbitovech a pohřbívání z roku 1999, který mimo jiné stanoví odpovědnost za správu hřbitovů a udržování hrobů, umisťování a péči o hroby hrdinů a významných osobností národa.
Na základě tohoto zákona vláda ustanovila Národní pietní komisi, mezi jejíž úkoly patří stanovit místo, formu a způsob udržování památníků padlých a hřbitova národních hrdinů. Definice válečného hrobu vychází ze Ženevských konvencí z roku 1949.
Ze zákona odpovídá za péči o hrob vlastník pozemku (stát, místní samospráva, církev i jednotlivci), který ji také hradí. Pokud tento vlastník na svém pozemku hrob nechce, příslušné úřady přemístí na jeho náklad hrob jinam.
U Ministerstva obrany Maďarska je vytvořen Úřad pro válečné hroby, který vyhledává, identifikuje a spravuje válečné hroby ve spolupráci s vlastníky pozemků a hřbitovů. Jeho činnost je financována z rozpočtu Vojenského historického ústavu a muzea.
Itálie
Podle italského zákona je válečným hrobem hrob, kde jsou pochovány ostatky padlých vojáků, či civilistů ve světových válkách.
Za péči o válečné hroby odpovídá Generální komisariát k uctění padlých ve světových válkách. Financování péče o hroby je realizováno ze státních prostředků.
Prostory, kde jsou umístěny hroby, jsou pouze ve vlastnictví státu nebo místních orgánů.
Systém péče o české válečné hroby v zahraničí
Ministerstvo obrany koordinuje péči o české válečné hroby v zahraničí prostřednictvím zastupitelských úřadů(ZÚ) ČR.
Při péči o české válečné ZÚ ČR spolupracuje s orgány státní správy v zemi akreditace, se ZÚ Slovenska, ale i s nevládními organizacemi a jednotlivými soukromými osobami.
V případě nezbytné potřeby (místní úřady nemohou nebo nechtějí zajistit péči o české válečné hroby na požadované úrovni na vlastní náklady) žádá ZÚ o poskytnutí peněžního daru Ministerstvo obrany ČR.
Finanční dary na péči o české válečné hroby v zahraničí jsou poskytovány na základě Usnesení vlády ČR č. 1292 ze 6. 12. 1999. ZÚ zasílá žádost na Odbor pro válečné veterány MO do poloviny února běžného roku na rok následující. Žádost o poskytnutí peněžního daru.
