80. výročí Karpatsko-dukelské operace – 6. říjen 1944 a Jaroslav Vedral – Sázavský

Vojáci 1. československého armádního sboru se v rámci Karpatsko-dukelské operace na území Československa probojovali 6. října 1944. Stalo se tak po téměř měsíc trvajících urputných bojích. Na polské straně karpatských hřebenů za sebou zanechali minimálně 840 padlých, zemřelých a nezvěstných svých spolubojovníků.

Dodnes nevznikly žádné relevantní badatelské studie, které by se zabývaly stovkami padlých československých vojáků na polské straně Dukelského průsmyku v průběhu Karpatsko-dukelské operace. 

Na polské straně bylo nejvíce padlých a zemřelých čs. vojáků  pohřbeno na vojenském hřbitově ve městě Dukla. Podle polských údajů mělo být v československé části dukelského vojenského hřbitova v hromadných a jednotlivých hrobech pohřbeno celkem 221 osob. Ostatky čs. vojáků sem byly svezeny z většiny míst na polské straně Dukelského průsmyku, kde byli v průběhu operace a po ní pohřbíváni. Ovšem porovnáním polské hřbitovní knihy s českou evidencí se podařilo správně identifikovat pouze 15 jmen zde pohřbených vojáků. Položili jsme si otázky: „Kdo jsou ti ostatní? Proč nemají jméno?“

Už téměř rok se na odboru snažíme z archivních materiálů a dalších relevantních zdrojů vygenerovat jména československých vojáků, kteří mohli být na dukelském hřbitově nebo v této oblasti pohřbeni a nejsou nikde na polské nebo slovenské straně Karpat připomenuti. To znamená, že nemají ani svůj hrob a ani pietní místo, kde by jejich jméno bylo uvedeno.

V současnosti v Centrální evidenci válečných hrobů MO ČR  evidujeme na několika hřbitovech na polské straně Dukelského průsmyku 840 padlých, zemřelých a nezvěstných čs. vojáků. Z toho téměř 670 zatím pouze virtuálně. Předpokládáme, že k jejich uctění vybudujeme v sousedství hřbitova v Dukle pietní místo, jehož návrh vypracoval architekt Kryštof Jansa. Badatelské práce na upřesňování konečného počtu padlých, zemřelých a nezvěstných, kteří budou na tomto místě připomenuti, ovšem stále probíhají. Předpokládáme, že budou ukončeny nejpozději do konce října tohoto roku. 

Ale ani 6. říjen 1944 a přechod na slovenskou stranu průsmyku se neobešel bez obětí. V tento den evidujeme téměř dvacet padlých čs. vojáků. Mezi nimi byl i jediný čs. generál, který padl v boji – brigádní generál Jaroslav Vedral – Sázavský. 

Jaroslav Vedral se narodil 17. listopadu 1895 v Mělníku nad Sázavou. Za 1. světové války se s rakousko-uherskou armádou v řadách 36. pěšího pluku probojoval až k ukrajinskému Dněstru, kde v září 1915 padl ro ruského zajetí. Vstoupil do čs. legií a s čs. střeleckou brigádou se na počátku července 1917 zúčastnil bitvy u Zborova jako zástupce velitele čety v 1. střeleckého pluku. Později velel kulometné četě a rotě u 2. střeleckého pluku. Zúčastnil se i dalších bojů, tentokrát už proti bolševikům, na Volze, Urale i Sibiři. V lednu 1919 byl povýšen do kapitánské hodnosti a v roce 1920 se vrátil do Československa. V letech 1922 – 1924 absolvoval Válečnou školu v Praze. V československé armádě působil v různých štábních, velitelských i pedagogických funkcích. Mobilizace v roce 1938 se zúčastnil jako náčelník štábu armádního sboru v hodnosti plukovník. 

Po okupaci se zapojil do činnosti odbojové organizace Obrana národa. Na počátku roku 1940 odešel i s rodinou přes Budapešť a Bělehrad do Francie, kde během ústupových bojů osvědčil své velitelské schopnosti. V zahraničí začal používat krycí jméno Sázavský. Po pádu Francie se evakuoval do Velké Británie, kde působil na exilovém ministerstvu národní obrany. V srpnu 1944 na vlastní žádost odejel bojovat na východní frontu do Sovětského svazu. Od září 1944 zastával funkci velitele 1. čs. samostatné brigády v hodnosti brigádního generála.

Jak již bylo řečeno, 6. října 1944, těsně za československou hranicí, jeho vozidlo najelo na minu a při jejím výbuchu zahynul generál Vedral – Sázavský i celá osádka jeho vozidla.

Je pravdou, že v okolí státní hranice Němci vybudovali četné minové zátarasy s využitím nesystematických nástrah a léček. Cesta na Vyšný Komárnik, po které jel generál Sázavský, však byla několikrát prověřena a před ním tudy projela početná kolona aut i část dělostřelectva. Výbuch se dá vysvětlit tak, že protitankové miny byly uloženy ve větší hloubce, přičemž na rozněcovač vrchní miny byl postaven dřevěný kůl, zasahující až k povrchu silnice. K výbuchu došlo zřejmě pak tím, že vozidlo najelo přímo na tento kůl. 

Na místě, kde generál zahynul, byl vybudován pomník „Puklé srdce generála Vedrala-Sázavského“. Pohřben byl o čtyři sta metrů níž na pohřebišti u Dukelského památníku.

V roce 1945 byl Jaroslav Vedral – Sázavský povýšen in memoriam do hodnosti divizního generála.

Pavel Filipek

Hrob generála Vedrala – Sázavského u Dukelského památníku:
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=SVK-896

Pomník Puklé srdce generála Vedrala-Sázavského v místě tragédie:
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=SVK-39548

Summary:

On October 6, 1944, soldiers of the 1st Czechoslovak Army Corps broke into Czechoslovakia during the Carpathian-Dukla operation, following a month of fierce fighting. The unit had already lost over 840 soldiers. That day saw nearly 20 more deaths, including Brigadier General Jaroslav Vedral-Sázavský, the only Czechoslovak general to die in battle. Born in 1895, Vedral fought in WWI with the Austro-Hungarian Army, later joining the Czechoslovak Legion. He participated in the Battle of Zborov and later against the Bolsheviks. After the Nazi occupation of Czechoslovakia, Jaroslav Vedral joined the resistance and later fled to France, where he showed his leadership skills. Following France's fall, he relocated to the UK and worked for the Czechoslovak Ministry of Defense in exile. In 1944, Vedral requested to fight on the Eastern Front and took command of the 1st Czechoslovak Independent Brigade. He died on October 6, 1944, when his vehicle hit a mine. In 1945, he was posthumously promoted to Major General.