Československé legie v Rusku
Česká družina
Základem československých legií v Rusku byla Česká družina, která vznikala v Kyjevě od 12. 8. 1914 zpočátku především z českých emigrantů s rakousko-uherským občanstvím, kteří chtěli bojovat na straně Ruska proti Rakousko-Uhersku.
Křest ohněm prodělala Česká družina nedaleko Tarnova (nyní Polsko) 19. 11. 1914. Touto akcí byl zahájen dlouhý řetěz úspěšných zpravodajských a propagačních akcí jednotlivých jednotek České družiny v rámci III. ruské armády na haličské frontě.
K 1. 12. 1914 měla Česká družina 992 "starodružiníků" včetně 16 Slováků a ruského velitelského sboru. Nadále do České družiny vstupovali dobrovolníci - zajatci z rakousko-uherské armády.
Československá brigáda
V roce 1916 byla na základech České družiny vytvořena Československá brigáda, ovšem její jednotky stále sloužily rozptýleně především jako oddíly průzkumníků.
K soustředění brigády došlo až před bitvou u Zborova, ve které se 2. 7. 1917 jejich 3 200 příslušníků vyznamenalo drtivým útokem na rakousko-uherské a německé pozice. V bitvě padlo 197 čs. legionářů, na druhé straně bylo zajato více než tři tisíce nepřátelských vojáků. Vzhledem k selhání ruských jednotek pak následoval těžký tarnopolský ústup.
Československý sbor
V průběhu roku 1917 byla brigáda v Kyjevě rozšířena na divizi a počátkem října vznikla druhá divize a následně Československý sbor.
V souvislosti s brestlitevským mírem podepsaným v březnu 1918 mezi ruskou bolševickou vládou a Ústředními mocnostmi uzavřel Masaryk se sovětskými představiteli v únoru 1918 dohodu o přesunu Čs. sboru přes Sibiř do Francie. Ovšem odjezd z Ukrajiny si musely čs. legie vybojovat ještě proti německým vojskům v bitvě u Bachmače v březnu ještě 1918.
Do Vladivostoku
Trockij ovšem dohodu sabotoval a pokoušel se získat Čs. sbor do Rudé armády. V této souvislosti došlo v květnu 1918 k ozbrojenému střetu čs. legionářů s Rudými gardami, kterým byl zahájen otevřený boj legionářů s bolševiky o tranzit čs. vojsk přes Sibiř.
Čs. legionáři vybojovali řadu slavných bitev (např. u Lipjag, Bajkalu, Mariinska) na několika frontách (Povolžská, Uralská, Ussurijská), obsadili řadu významných měst (Samara, Kazaň, Čeljabinsk, Jekatěrinburg, Krasnojarsk, Irkutsk, Charbin, Vladivostok), ovládli celou transsibiřskou magistrálu a pokračovali v přesunu na východ.
Na základě ujednání Masaryka s mocnostmi Dohody došlo ke změně a čs. legionáři se měli stát předvojem protibolševické a potažmo protiněmecké fronty na Volze a Uralu. Bohužel, vnitřní rozepře ruských protibolševických sil a nesplněné sliby spojenců (Britů, Francouzů, Američanů a Japonců), jejichž vojska do bojů s bolševiky efektivně nezasáhla, zapříčinily značné ztráty, vyčerpání a ústup čs. legií.
Domů
V únoru 1919 ještě vznikla třetí divize, ale úkolem čs. sboru již byla pouze ochrana a zajištění průjezdnosti magistrály.
Postupně začala evakuace šedesátitisícového vojska do vlasti. Poslední loď odplula z Vladivostoku v září 1920.
Do Československa se nevrátilo přes čtyři tisíce padlých legionářů, jejichž hroby lemují jejich slavnou bojovou cestu od polského Tarnova, přes Slovensko, Ukrajinu, Rumunsko, Bulharsko, celé Rusko i Čínu a Japonsko. Někteří z nich umírali ještě při námořním přesunu do vlasti a spočívají na dně Indického a Tichého oceánu.
Československé legie ve Francii
Ve francouzském Bayonne vznikla 1. rota "Nazdar" praporu C-2 pochodového pluku Cizinecké legie 23. 8. 1914 především z Čechů - členů Sokola a sociálně-demokratického spolku Rovnosti v Paříži. Rota byla poprvé nasazena na francouzsko-německé frontě v prostoru Champagne 23. 10. 1914 v rámci Marocké divize. Rota o 250 příslušnících se vyznamenala zejména v bitvě u Arrasu 9. května 1915, kde utrpěla značné ztráty (padlo minimálně 42 vojáků).
Po dalších těžkých ztrátách u Arrasu 16. 5. 1915 byl prapor C-2 rozpuštěn, rota "Nazdar" přestala jako česká jednotka existovat a čeští vojáci byli převeleni k různým jednotkám Cizinecké legie.
Dekretem prezidenta Poincaré z 19. 12. 1917 byla vytvořena Československá střelecká brigáda. Její 21. pluk byl zformován 12. ledna 1918 v Cognacu zejména z Čechů, kteří dobrovolně přešli do srbského zajetí a přihlásili se do srbské armády (na podzim 1915 v jejím rámci ustoupili do Albánie a odtud do Itálie a Francie) a z českých příslušníků Cizinecké legie. Významné úspěchy dosáhl zejména v bojích u Terronu.
Dne 20. května 1918 byl v Jarnacu vytvořen 22. pluk, jehož základ tvořili čs. dobrovolníci přepravení z Ruska a záložní jednotky 21. pluku. Nově vytvořený pluk bojoval především v oblasti Vouziers. Oba pluky brigády složily vojenskou přísahu a přijaly bojový prapor z rukou francouzského prezidenta 30. 6. 1918 v Darney.
Do konce války byly zformovány ještě 23. a 24. pluk především z amerických Čechů a Slováků.a dalších čs. příslušníků Cizinecké legie.
Brigáda měla při přesunu do Československa v lednu 1919 početní stav 9 600 mužů. V bojích ve Francii padlo 630 čs. legionářů. Na našem území byla brigáda doplněna těžkými zbraněmi a stala se z ní 5. divize, která se vyznamenala zejména v bojích o Ťešínsko a na Slovensku v průběhu roku 1919.
Československé legie v Itálii
V zajateckém táboře Santa Maria Capua Vetere u Neapole byl na sokolských ideálech 17. 1. 1917 založen Československý dobrovolnický sbor. Italská vláda však nepovolila formování čs. bojových jednotek a příslušníci sboru byli nasazovaní jako pracovní síla. Teprve po porážce Italů u Caporetta v říjnu 1917 postupně vznikaly čs. průzkumné jednotky u italských útvarů.
Po diplomatickém úsilí R. M. Štefánika bylo 27. 4. 1918 povoleno formování samostatného čs. vojska v Itálii. Do června 1918 byla postavena 6. divize o čtyřech plucích, která se vyznamenala v bitvě na Piavě.
Zřízením dalších dvou pluků v září 1918 vzniká 7. divize a potažmo armádní sbor s šesti střeleckými (31., 32., 33., 34., 35. a 39.) a jedním dělostřeleckým plukem, který se proslavil bojem na Doss Alto u Padovy dne 21. 9. 1918.
Z Čs. sboru o celkovém počtu 20 tisíc osob padlo v boji 355 legionářů. Dalších 55 mužů bylo popraveno po zajetí rakousko-uherskou armádou.
Sbor se vrátil do vlasti na konci prosince 1918 a sehrál významnou úlohu při osvobozování Slovenska a při obraně Slovenska proti maďarským bolševikům na jaře 1919.
Odkaz legií
Čs. legie vznikly především jako prostředek v boji za osamostatnění Čechů a Slováků z pod rakousko-uherské nadvlády. Tento úkol legie splnily a jejich bojová činnost se stala hlavním argumentem při jednáních Masarykovy politické reprezentace o československé samostatnosti.
Legionáři jako vojáci neexistujícího státu si nakonec na ruské, francouzské a italské frontě vybojovali jeho vznik a posléze ubránili jeho existenci v bojích na Těšínsku a Slovensku.
V samostatné republice se československé legie staly základem Československé armády a daly ji řadu významných generálů a důstojníků.
Výročí bitvy u Zborova bylo slaveno jako Den Československé armády. V současnosti je Dnem Armády České republiky den kdy došlo k předání praporu čs. legiím v Darney 30. 6. 1918.