Vylodění v Normandii – Přípravy a průběh Dne D

K realizaci grandiózní vojenské operace Spojenci potřebovali zajistit dostatek sil a prostředků. Navíc uspěchané vylodění by mohlo skončit nezdarem, což se potvrdilo při pokusném útoku 2. kanadské pěší divize na přístav Dieppe dne 19. srpna 1942 (operace Jubilee). Varianty invaze zastávané americkými a britskými odborníky se lišily. Zatímco Američané viděli nejrychlejší cestu k porážce nacistického Německa ve vylodění v severozápadní Evropě, Britové prosazovali trvalý tlak na nepřítele podél celé evropské periférie, přičemž těžiště jejich úsilí představovaly spojenecké operace ve Středomoří a na Balkáně. V průběhu roku 1943 byla nakonec upřednostněna americká koncepce. Konkrétní přípravy na invazi do Francie byly zahájeny v březnu 1943. Operace s krycím názvem Overlord měla začít v květnu 1944. 

Zatímco německé velení očekávalo útok Spojenců v oblasti Calais, který jim z vojenského hlediska připadal jako snáze proveditelný, Spojenci hledali jinou vhodnou oblast v dosahu jejich stíhacích letadel operujících z letišť v jižní Anglii. Jako místo vylodění zvolili nakonec Normandii. Dosavadní operační plán musel být přepracován, jelikož došlo k navýšení počtu potřebných jednotek, což si vyžádalo odklad zahájení operace na 5. června 1944.

Nad Lamanšským průlivem se počátkem června 1944 ale znatelně zhoršilo počasí. Kvůli vysokým vlnám a vlnobití na vyloďovacích plážích se nabízela otázka, zda termín vylodění neposunout. V tomto případě hrozilo nebezpečí, že vzhledem ke kumulaci sil ve Velké Británii dojde k prozrazení místa vylodění. Provedení útoku nahrával moment překvapení, jelikož Němci nepředpokládali, že by se invaze uskutečnila i přes špatné počasí. Navíc z předpovědí meteorologů vyplývalo, že by se počasí mělo na krátkou dobu umoudřit. Tyto důvody tak vedly k odložení vylodění s kódovým označením operace Neptun o pouhých 24 hodin na 6. června 1944.   

Před samotnou invazí zahájilo francouzské hnutí odporu rozsáhlé sabotáže na železnicích a komunikačních uzlech, čímž Němcům značně ztížilo přisunování posil. V noci před vyloděním byly nad Francií vysazeny spojenecké výsadkové divize, jež měly napadnout obranné linie z vnitrozemí. 

Samotné vylodění proběhlo na pěti plážích s pomocí výsadkových člunů, lodí, obojživelných nákladních vozidel, ale i plovoucích tanků. Americké jednotky měly přiděleny pláže označené jako Omaha a Utah, Britové se vylodili na plážích Gold a Sword a kanadské divize na pláži Juno. Invazní fronta tak byla široká několik desítek kilometrů. Na celé akci se pak podílely vedle výsadkářů oddíly ženistů, pěchoty a přepadová komanda; ti všichni byli podporováni tanky, kulomety, bombardéry, dále námořnictvem, které z lodí ostřelovalo německé obranné body, a letectvem, které nepřítele bombardovalo. Při útoku se Spojenci museli vypořádat nejenom s rozmary počasí, ale i minovými poli, zátarasy, dělostřeleckými body umístěnými v betonových bunkrech a opěrnými body.

Američané se měli vylodit jako první v 6:30 na pláži Utah a jejich cílem byl přístav Cherbourg. Britské jednotky přistály na francouzských březích o hodinu později a plánovaly rychlý postup na město Caen. Úkoly pro první den invaze ale nebyly nakonec naplněny. Německé síly sice nedokázaly vylodění zabránit, ale kladly znatelný odpor.  Největší boje probíhaly na pláži s krycím jménem Omaha, kde byly velmi strmé břehy a pláž byla velmi dobře kryta křížovou palbou z mnoha kulometů a děl. 

Z mnoha střetnutí si zaslouženou pozornost získal útok amerických Rangers v místě zvaném Pointe du Hoc, který měl za cíl zničit šestici kanónů ohrožujících pláže Utah a Omaha. Mezi příslušníky útočícího 2. pěšího praporu Rangers byl také Čechoameričan kpt. Otto Masny (1917-1991).

I přes značné ztráty se již během prvního dne se Spojencům podařilo postoupit z pláží do vnitrozemí. Ovládnutí normandských břehů dovolilo vybudovat dva umělé přístavy Mulberry (A, B), v následujících dnech klíčové pro odbavování lodí se zásobami a posilami. Cesta k osvobození Západní Evropy byla otevřena. 

Největší námořní invaze v historii často označovaná jako Den D (Day of Deliverance neboli Den osvobození) se zúčastnilo 39 divizí – 22 amerických, 12 britských, 3 kanadské, 1 polská a 1 Svobodné Francie. Tyto síly dohromady tvořily 21. skupinu armád. Do operace bylo zapojeno takřka 7 000 plavidel všech velikostí a kolem 12 00 letadel. Kanál La Manche překročilo v den D 153 000 - 156 000 vojáků. 57 500 z nich byli Američané. Zbytek připadal na Spojence z dalších zemí. Na německé straně bojovalo více než 50 000 mužů.

Statistické vylíčení ztrát Spojenců v první den vylodění se různí. Vedení zcela přesných záznamů nebylo v té době možné, ale různé výzkumné orgány a instituce dospěly k údaji 10 000 – 11 000 mužů. U 4 414 z nich bylo potvrzeno úmrtí. Mezi americkými výsadkáři, kteří padli 6. 6. 1944, bychom našli i dva Čechoameričany. Byli jimi Ladislau Laddie Tlapa a domažlický rodák Jan Fořt. Vůbec prvním padlým Američanem v Den D je výsadkář Leonard Devorchak, potomek českých přistěhovalců – Dvořáků. Německé jednotky ztratily kolem 1 000 vojáků. Několik tisíc obětí bylo i mezi civilním obyvatelstvem. Jak vypadala další účast Čechů a Slováků na vylodění v Normandii, přineseme v zítřejším příspěvku. 

Použité zdroje: 

AMBROSE, Stephen Edward. Den D: 6. 6. 1944 : vrcholná bitva druhé světové války, Brno, 2006. 

BEEVOR, Anthony. Den D., Praha, 2010. 

ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt, Československý odboj a okupační moc 1943-1945, Praha 2008.

HUBÁČEK, Miloš. Invaze. 3. vyd. Praha - Litomyšl, 2004. 

JAKEŠOVÁ, Miroslava. Den D a Den vítězství – výročí vylodění Spojenců v Normandii

a Dne vítězství na stránkách československého/českého, britského, amerického a

ruského tisku, DP, FSV UK, Praha, 2016. 

KOLAFA, Marek. Vývoj kanadských a australských ozbrojených sil do roku 1945, BP Praha 2015.

Official History of the Canadian Army in the Second World War,  Volume III, THE VICTORY CAMPAIGN The Operations in North-West Europe, 1944-1945 (on-line).

PLACHÝ, Jiří. Pravoslav Kubišta – dopisy z Normandie, Historie a vojenství, 4/2014. s. 48-54

RAJLICH, Jiří. Podíl československých letců na spojenecké invazi do Normandie v červnu 1944, Historie a vojenství, 45/1996, 26 – 55.

SVOBODA, Libor. Život a dílo Miloše Knorra, Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR); Paměť a dějiny 2008, číslo 3, s. 44 až 65.

ŠTĚPÁNEK, Prokop. Českoslovenští emigranti v amerických ozbrojených silách za 2. světové války, BP, Plzeň 2023.

https://www.britishnormandymemorial.org/ 

Centrální evidence válečných hrobů

Commonwealth War Graves Commission