„Tři Švandové“

Pomník v obci Lučice

Máme pro vás další příspěvek ze série „Bezejmenná sláva“. Původně se tento text měl zabývat pouze záložním poručíkem Františkem Švandou, ale nakonec jsme se rozhodli nazvat jej „Tři Švandové“. 

Ve vesnici Lučice, která je součástí města Chlumec nad Cidlinou, se v blízkosti místní restaurace na návsi nachází pomník padlým z první světové války. Pomník se člení na tři části podle obcí, jejichž padlí jsou zde uvedeni, jsou to Lučice, Kladruby a Pamětník. Právě v části věnované Pamětníku nacházíme jména poručíka Františka Švandy narozeného roku 1893, jeho bratrance Václava (*1885) a jejich blízkého příbuzného Františka (*1898). 

O posledně jmenovaném Františku Švandovi (* 2. června 1898), nejmladším z nich, toho zatím moc nevíme (matrika z roku jeho narození ještě není digitalizována a nepodařilo se ho nalézt ani v seznamech padlých a zraněných)., Předpokládáme, že se jednalo o synovce Václava. Každopádně byl taktéž odveden do rakousko-uherské armády a sloužil na italské frontě, odkud poslal dne 14. června 1918 svůj poslední dopis domů. Posléze byl veden jako nezvěstný a v druhé polovině 20. let 20. století prohlášen za mrtvého.

Václav Švanda se narodil 15. května 1885 v Pamětníku č. p. 10, jeho otec se jmenoval taktéž Václav a oba spojovalo i zednické řemeslo. Dne 1. června 1908 se oženil s Annou Pilnáčkovou z Levína. Za první světové války narukoval k c. a k. pěšímu pluku č. 36, který měl doplňovací obvod v Mladé Boleslavi. Sloužil u 4. náhradní roty v hodnosti vojína. Celý pluk byl od počátku války nasazen na východní frontě, kde prodělal těžké boje, například na řece San, kde velká část pluku padla 27. května 1915 do ruského zajetí. Tato událost společně s předchozími neúspěchy pluku vedla k jeho rozpuštění na věčné časy za zbabělost tváří v tvář nepříteli z rozkazu císaře Františka Josefa I. Václav Švanda se toho již nedožil, někdy v průběhu služby onemocněl, nebo byl raněn a převezen do rezervní nemocnice v Liberci, která se nacházela v místní české škole. Zde pak dne 7. března 1915 Václav Švanda zemřel na následky infarktu (herzschlag). Dle plukovní matriky byl pohřben na hřbitově v Liberci. Jeho hrob v současné době nemáme v Centrální evidenci válečných hrobů. V budoucnu se nám ho snad podaří dohledat prostřednictvím našeho projektu digitalizace prvorepublikového katastru válečných hrobů, o kterém jsme vás již informovali.

Záložní poručík František Švanda se narodil 8. prosince 1893 v Pamětníku č. p. 21 do rodiny tesaře Aloise Švandy. Dostalo se mu pravděpodobně klasického vzdělání, neboť sám byl posléze zaměstnán jako soukromý úředník a dosáhl i důstojnické hodnosti. Sloužil u c. a k. pěšího pluku č. 102 s doplňovacím obvodem Benešov. Roku 1916 byl u jeho 16. polní roty, s níž se dne 25. května účastnil útoku na kótu „Civarone“ na Monte Caldiera. Jak došlo k jeho úmrtí, popsal ve svých vzpomínkách Míla Štěpánek (Švanda ho nahradil těsně před bojem na postu velitele přední hlídky) v časopise Kamarádství: „Moji funkci převzal por. Švanda, který v přemíře své horlivosti postupoval zbytečně rychle, až mu postup zarazila — kulka do srdce . . . Civarone bylo dobito a Švanda byl pohřben u kostela v Borgu, jehož bylo dobyto téže noci. Dal jsem později Švandův hrob vyfotografovat od brigádního fotografa a vskutku velmi hezký snímek jsem poslal jeho snoubence a rodičům. Tento snímek bude míti jistě také kam. Vašek Palata, který si jej později ode mne také vyžádal.“ 

Hrob Františka Švandy se bohužel v naší evidenci zatím nenachází stejně jako mnoho dalších po celé Itálii. I proto letos plánujeme dvě cesty do severní Itálie, kdy se na základě archivních podkladů pokusíme tyto hroby dohledat a doplnit do Centrální evidence. Věříme, že se nám to povede i u poručíka v záloze Františka Švandy. 

 

Zdroje:

Matrika pěšího pluku 48 a jeho předchůdců

3. 1914-1918 | Matriky pěšího pluku 48 a předchůdců | Digitální studovna Ministerstva obrany ČR | Digitální knihovna Kramerius (army.cz)

Matrika pěšího pluku 47 a jeho předchůdců

10. 1910-1917 | Matriky pěšího pluku 47 a předchůdců | Digitální studovna Ministerstva obrany ČR | Digitální knihovna Kramerius (army.cz)

Ústřední list Republiky Československé

Úřední list Republiky Československé = 01.04.1925 | Digitální studovna Ministerstva obrany ČR | Digitální knihovna Kramerius (army.cz)

Zprávy o zraněných a nemocných

Nachrichten über Verwundete und Kranke ausgegeben 23.11.1916 | Digitální studovna Ministerstva obrany ČR | Digitální knihovna Kramerius (army.cz)

Kamarádství roč. 1939

Kamarádství 15.9.1939 | Digitální studovna Ministerstva obrany ČR | Digitální knihovna Kramerius (army.cz)

Matrika narozených Chlumec nad Cidlinou – Václav Švanda

ARchiv ONline (vychodoceskearchivy.cz)

Matrika narozených Chlumec nad Cidlinou – František Švanda

ARchiv ONline (vychodoceskearchivy.cz)

Matrika oddaných Chlumec nad Cidlinou– Václav Švanda

ARchiv ONline (vychodoceskearchivy.cz)

Letec - stíhací pilot generálmajor„in memoriam“ Otto Smik

Před 80 lety, 28. listopadu 1944, hrdinně padl generálmajor „in memoriam“ Otto Smik, který v době druhé světové války působil v RAF a díky mimořádným úspěchům své služby je považován za letecké eso. Při útoku na železniční stanici v Zwolle v Nizozemsku jeho letadlo těžce poškodila místní protiletecká obrana. Při přistávacím manévru Smik havaroval a na místě zemřel. Dnes se jeho ostatky nachází v hrobě na bratislavském hřbitově Slávičie údolie.

Památník Mohyla míru

Na Prateckém kopci u obce Prace stojí Mohyla míru, první mírový památník v Evropě. Připomíná bitvu u Slavkova (2. prosince 1805), kde francouzská armáda pod velením císaře Napoleona I. Bonaparta porazila spojená vojska Rakouska a Ruska pod vedením císařů Františka I. a Alexandra I. Iniciátorem stavby byl kněz prof. Alois Slovák, který propagoval myšlenku uctění padlých. Soutěž na památník vyhrál architekt Josef Fanta a stavba proběhla v letech 1909–1912. Mohyla v secesním stylu s kostnicí a kaplí ztělesňuje hlubokou úctu k obětem slavkovské bitvy.

Hroby čs. povstalců a maďarských vojáků na hřbitově Zlatá Koruna

Poblíž vltavského jezu Zlatá Koruna leží hřbitov stejnojmenné obce, kde jsou pohřbeny oběti květnového povstání 1945. Českoslovenští odbojáři a maďarští vojáci, kteří se k nim přidali. Dne 5. května 1945 vypuklo povstání, během nějž Maďaři pomáhali bránit most v Rájově proti jednotkám SS, které vedly trestnou výpravu. Přes jejich odpor Němci uspěli, využívajíce rukojmí. Padlo 5 Maďarů a 7 Čechů, následovaly popravy v Rájově. Těla maďarských honvédů byla po válce exhumována.