Rekognoskace hrobů v Itálii 7. – 13. října 2024

V ranních hodinách 7. října jsme vyrazili z Prahy. Večer téhož dne jsme ještě stihli zaznamenat první úspěch, když jsme objevili řadu českých jmen na vojenském hřbitově v Innichen - San Candido. Druhá zastávka na rakousko-uherském hřbitově v Santo Stefano di Cadore byla o něco méně úspěšná, přesto jsme i zde několik českých jmen zaznamenali. Kolem půl deváté večer jsme pak dorazili na hotel.

Druhý den jsme měli citelně jednodušší, neb jsme se setkali s naším ctěným spolupracovníkem v Itálii pan Sergiem Petiziolem. Zastávka na hřbitově v Chiusaforte nám přinesla jen několik málo poměrně špatně udržovaných rakousko-uherských hrobů. V Pontebbě jich bylo již o něco více. Nicméně největší dojem na nás tento den udělal Hřbitov hrdinů ve Valbruně. Více než tucet rakousko-uherských vojáků z českých jednotek dává dobrý základ pro případný budoucí památník, přičemž lokalita u hlavní silnice by jistě byla i turisticky atraktivní a tento památník by tak byl hojně navštěvován. V osáriu v Cave del Predil jsme rovněž zaznamenali řadu českých jmen. Navíc se jedná o krásný hřbitov pod horami. Podobně jsme byli úspěšní i v Gemoně del Friuli, kde se na místním hřbitově opět objevilo několik českých vojáků. Desku s nimi bychom sami hledali déle, naštěstí nás k ní Sergio rychle přivedl. 

Po Gemoně následoval přejezd do vzdálenějšího Trenta (Tridentu), krásného historického města mezi Alpami, které se mělo stát naší základnou pro následující tři dny. Po cestě jsme ještě v úterý stihli německý hřbitov ve Feltre. Feltre jsme, pokud si vzpomínáte na náš starší report, navštívili i v červnu. Nicméně německý hřbitov jsme minuli a soustředili se jen na rakousko-uherský. Právě na německý hřbitov nicméně přibyli (po anšlusu Rakouska) během druhé světové války i čeští padlí z období první světové války. Na konci seznamu pohřbených jsme tak našli několik českých jmen. Po setmění ještě došlo na obnovený hřbitov v Caorii, odkud však byly v minulosti ostatky převezeny na jiné hřbitovy. Tento konkrétní hřbitov byl obnoven s přispěním místních Alpiníků.

Třetí den opět začal velmi úspěšně. Na malebném vojenském hřbitově v Bondo jsme nalezli řadu pohřbených vojáků českých pluků rakousko-uherské monarchie. Spolu s hřbitovem ve Valbruně se tak v našich myslích právě Bondo stalo jedním z kandidátů pro možný budoucí památník padlým. Ve Veroně jsme ještě chtěli, na místním Cimitero Monumentale, vyhledat padlé příslušníky protektorátního vádního vojska. Nicméně vzhledem k probíhající rekonstrukci části hřbitova toto nebylo možné. Desítky padlých příslušníků vládního vojska jsme ale objevili na německém vojenském hřbitově v Costermano sul Garda. V naší evidenci válečných hrobů tak bude brzy dohledatelná většina „vladařů“ padlých v Itálii. 

Ve čtvrtek nás čekal další náročný (a deštivý) den, kdy jsme objížděli lokace na jihovýchodě od Trenta. V Levico Terme jsme začali opětovně rakousko-uherských hřbitovem, kde jsme jednotlivě nafotili stovky náhrobků. Nemálo z nich bude dozajista patřit vojákům českých pluků rakousko-uherské monarchie. Na hřbitově ve Slaghenaufi jsme měli obdobný úspěch. Bohužel hliníkové štítky s vyrytými jmény nebyly vždy zcela čitelné a jmenný seznam nám zde určitě v budoucnu přijde vhod. Zároveň zde definitivně vypověděl službu můj soukromý telefon, na který jsem do té doby fotil. A který, i přes původní certifikovanou ochranu před vodou, druhý deštivý den naší cesty nevydržel. 

Vojenský hřbitov na cestě poblíž Luserny velké možnosti nenabízel, jelikož kříže nenesly jména padlých. Nejnáročnější část dne nás však ještě čekala. K vojenským hřbitovům na Monte Mosiagh bylo třeba absolvovat náročný výšlap. Nadto v prudkém lijáku. Neváhali jsme však dlouho a tento výšlap se rozhodli vykonat, spoléhajíce se na vlastní otužilost. Mimochodem k tomuto rozhodnutí trasuji své současné nachlazení. Odměnou nám ovšem byly čtyři krásné vojenské hřbitovy a opět i řada jmen patřících vojákům z našeho současného území. Na vojenském hřbitově v Magnaboschi (u Cesuny, pod Monte Magnaboschi) jsme již měli skromnější výsledky. Českých padlých zde bude pravděpodobně jen několik. Podobně na vojenském hřbitově ve Folgarii, kde je většina zde pohřbených vojáků neurčena. 

V pátek nás čekal zejména přejezd do Fogliana. Cestou jsme se (vedle Costermana, kde jsme dohledali další padlé vládního vojska) nicméně zastavili na hřbitově v Mestre v Benátkách, kde bylo na místním rakousko-uherském pomníku opětovně několik českých jmen. Po ubytování v Gradisce jsme se, slavnostně oděni, další den účastnili odhalení obnoveného pomníku na Via Fornaci a posléze i pietního aktu na rakousko-uherském hřbitově ve Fogliano Redipuglia.

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=ITA-31379

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-lokality?id=ed2a9f5b-9604-406d-8fc8-1eebba9dd4d5

Cestou dále nám Sergio, který se k nám opět přidal, ukázal několik historicky zajímavých lokací. Den jsme zakončili v obřím památníku u Oslavia u Gorizie, dále nás čekal další větší přejezd směrem do Pieve di Soligo. 

V neděli 13. října jsme se pak účastnili velkého pietního aktu na hřbitově v blízké Follině, kde s projevem vystoupil i zástupce našeho velvyslance v Itálii pan Jiří Jílek. Tím bylo celé naše týdenní putování u konce a čekal nás tak už pouze dlouhý přejezd zpět do Prahy.

Lukáš Havel

Fotogalerii z naší rekognoskace naleznete na této adrese: https://valecnehroby.army.cz/media/rekognoskace-hrobu-v-italii-7-13-rijna-2024

Summary

On October 7th - 13th, we set out for the second reconnaissance of our war graves in northeastern Italy this year. Due to previous experience, we already knew what to focus on and the result is even more positive. We have taken thousands of photographs of gravestones in many military cemeteries. Each often with several names. Considering the losses of Czech regiments during the First World War in Italy, there is no doubt that a large part of the names really belong to soldiers from our current territory.