Operace PERCENTAGE

Operace PERCENTAGE

V  noci z 3. na 4. října 1941 byl na území Protektorátu Čechy a Morava vysazen výsadek Percentage, který měl jediného člena, svobodníka asp. Františka Pavelku. Čs. exil ve Velké Británii jej pověřil naléhavými úkoly. Především měl předat domácímu „podzemnímu“ hnutí vysílačku s náhradními krystaly a příslušenstvím, šifrovací klíč a písemné poselství exilových představitelů. Po splnění kurýrního úkolu se měl začlenit do ilegálního hnutí, využít přitom nabyté zkušenosti z výcviku na britských ostrovech a podílet se na zajištění radiového spojení s Londýnem.

Jaký byl tedy život Františka Pavelky, který opustil britský letoun úplně sám, a záleželo jen na něm, jak se s úkoly vypořádá? Narodil se 29. listopadu 1920 v Břeclavi. Po absolvování obecné školy, studoval osmileté gymnázium, které ukončil maturitou. Následně se stal studentem Filozofické fakulty Masarykovy university v Brně. V dalším vzdělávání nakonec nemohl pokračovat, jelikož nacisté české vysoké školy uzavřeli. Musel nastoupit do zaměstnání, vykonával manuální práci, ale intenzivně se zapojil do odbojové činnosti, která však byla vyzrazena, a tak se 30. března 1940 vydal přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii a Turecko až do Francie. Dne 4. května 1940 byl v Marseille prezentován u čs. zahraniční armády. Sloužil u 2. čs. pěšího pluku. S tímto útvarem se zúčastnil bojů na frontě, ale po pádu Francie odjel lodním transportem do Velké Británie. Po vzniku 1. čs. smíšené brigády byl zařazen ke spojovací četě 2. pěšího praporu. Služební hodnocení mu přisoudilo víceméně pozitivní vlastnosti: „Tichý, upřímný, taktní, charakterní, dbalý, vlastenecký, poctivý a snaživý, trochu pomalý, klidný, dobrý postřeh, spolehlivý.“

V červnu 1941 se přihlásil do výcviku pro boj v týlu nepřítele, následně nastoupil do kurzu útočného boje, aby se připravil pro plnění zvláštních úkolů ve své vlasti. Po sérii dalších kurzů byl na podzim roku 1941 už v hodnosti svobodníka aspiranta zařazen do paraskupiny Percentage.

Měl být vysazen poblíž Nasavrk, ale seskočil až u o několik desítek kilometrů vzdáleného Koudelova.  Pomohli mu místní vlastenci a podařilo se mu nalézt kontakt na záchytné adrese. Ujala se jej nasavrcká skupina odbojové organizace „Petiční výbor Věrni zůstaneme“, jež zabezpečila jeho převoz do Prahy. Tady se setkal se zástupci Ústředního vedení odboje domácího, kterým předal veškerý materiál. Od odbojářů obdržel falešné doklady (na jméno Petr Soukup) a nějaký čas se skrýval. První část akce se mu tedy podařilo splnit, avšak úkol navázat radiové spojení s Londýnem Pavelka už realizovat nedokázal.

Důvodem bylo rozsáhlé zatýkání v řadách odbojářů. Po první vlně zatýkání, a s využitím brutálních výslechových metod, se gestapu nešťastnou náhodou dostal do rukou Pavelkův dopis odbojáři Františku Buršovi, který okupanty navedl na stopu vlastenců z Koudelova. Získané informace postupně vedly až k Pavelkovi, jehož se gestapo pokusilo zatknout v ilegálním bytě, ale nezastihlo jej. Při druhém pokusu byl 25. října 1941 v jiném bytě zatčen a převezen do Petschkova paláce. Při krutých výsleších, při nichž nacisté užívali psychické a fyzické násilí, se snažil vyšetřovatele mást a choval se statečně. Získané informace však byly pro okupanty nepoužitelné, a tak byl Pavelka odeslán 5. srpna 1942 do věznice Alt Moabit v Berlíně. Při přelíčení před Lidovým soudním dvorem v Berlíně byl společně s koudelovskými vlastenci odsouzen k trestu smrti. Už následující den, 20. srpna 1942, byl transportován do věznice v Berlíně – Plötzensee, kde byl 11. ledna 1943 ve 20:18 v tamní sekyrárně popraven. Jeho pozůstatky byly zpopelněny a popel byl rozprášen na neznámém místě v okolí Berlína. Symbolicky je pohřben v rodinném hrobě na hřbitově v Balbínově ulici v Brně – Židenicích.

Za svou odbojovou činnost byl František Pavelka „in memoriam“ povýšen do hodnosti kapitána pěchoty. Obdržel i vysoká čs. vojenská vyznamenání.

Jan Benda

Památku kapitána pěchoty i. m. Františka Pavelky lze uctít tichou vzpomínkou, zapálením svíčky či položením květiny u pietních míst, která jej připomínají.

1. Odkaz na pamětní desku se jménem kapitána pěchoty i. m. Františka Pavelky v Brně v Jihomoravském kraji v CEVH:

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE6203-43103&fnin=franti%c5%a1ek&srn=pavelka&rnid=89&rnan=svobodn%c3%adk&st=0&

2. Jeho kenotaf nalezneme na hřbitově v Brně – Židenicích:
https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE6203-57765

3. Jméno kapitána pěchoty i. m. Františka Pavelky nechybí na pomníku v Arisaigu ve Velké Británii. Informace lze dohledat v CEVH: 

https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=GBR-32165&fnin=franti%c5%a1ek&srn=PAVELKA&st=0&

Summary: 

On the night of October 3–4, 1941, the Percentage parachute mission, consisting of a single soldier, infantry corporal (captain I.M.) František Pavelka (1920-1943) from the Percentage parachute mission was landed on the territory of occupied Bohemia and Moravia. Born in 1920, Pavelka fled Nazi-occupied Czechoslovakia in 1940, joining the Czechoslovak army in France before moving to the UK after France's fall. After training for missions behind enemy lines, he was assigned to the Percentage mission. Pavelka was tasked by the Czechoslovak exile government in the UK with delivering crucial items to the domestic resistance, including a radio transmitter and encryption codes. Despite the initial problems he managed, with the help of local patriots, to fulfill first part of the task of delivering the materials. Unfortunately, he was arrested on October 25, 1941, by the Gestapo and subjected to inhumane interrogation practices, to which he did not succumb. He was imprisoned in Pankrác and Berlin. The People's Court there sentenced him to death. On January 11, 1943, he was executed by beheading in Berlin – Plötzensee prison. His remains were cremated and the ashes scattered at an undisclosed location around Berlin. The symbolic grave of František Pavelka is located in Brno – Židenice.

František Pavelka v maskovací seskokové kombinéze, jak byl po zadržení naaranžovaně vyfocen pro potřeby gestapa v zimě 1941.

František Pavelka v maskovací seskokové kombinéze, jak byl po zadržení naaranžovaně vyfocen pro potřeby gestapa v zimě 1941.
Zdroj: ABS via Wikipedia

Avers a revers kartotéčního lístku Františka Pavelky.

Avers a revers kartotéčního lístku Františka Pavelky.
Zdroj: Vojenský ústřední archiv v Praze, f. Kartotéka příslušníků čs. jednotek za 2. sv. války

Fotografie kapitána pěchoty i. m. Františka Pavelky po zatčení gestapem.

Fotografie kapitána pěchoty i. m. Františka Pavelky po zatčení gestapem.
Zdroj: FB profil Eduard Stehlík On-line: https://www.facebook.com/photo/?fbid=715714223534400&set=a.248165253622635

Letec - stíhací pilot generálmajor„in memoriam“ Otto Smik

Před 80 lety, 28. listopadu 1944, hrdinně padl generálmajor „in memoriam“ Otto Smik, který v době druhé světové války působil v RAF a díky mimořádným úspěchům své služby je považován za letecké eso. Při útoku na železniční stanici v Zwolle v Nizozemsku jeho letadlo těžce poškodila místní protiletecká obrana. Při přistávacím manévru Smik havaroval a na místě zemřel. Dnes se jeho ostatky nachází v hrobě na bratislavském hřbitově Slávičie údolie.

Památník Mohyla míru

Na Prateckém kopci u obce Prace stojí Mohyla míru, první mírový památník v Evropě. Připomíná bitvu u Slavkova (2. prosince 1805), kde francouzská armáda pod velením císaře Napoleona I. Bonaparta porazila spojená vojska Rakouska a Ruska pod vedením císařů Františka I. a Alexandra I. Iniciátorem stavby byl kněz prof. Alois Slovák, který propagoval myšlenku uctění padlých. Soutěž na památník vyhrál architekt Josef Fanta a stavba proběhla v letech 1909–1912. Mohyla v secesním stylu s kostnicí a kaplí ztělesňuje hlubokou úctu k obětem slavkovské bitvy.

Hroby čs. povstalců a maďarských vojáků na hřbitově Zlatá Koruna

Poblíž vltavského jezu Zlatá Koruna leží hřbitov stejnojmenné obce, kde jsou pohřbeny oběti květnového povstání 1945. Českoslovenští odbojáři a maďarští vojáci, kteří se k nim přidali. Dne 5. května 1945 vypuklo povstání, během nějž Maďaři pomáhali bránit most v Rájově proti jednotkám SS, které vedly trestnou výpravu. Přes jejich odpor Němci uspěli, využívajíce rukojmí. Padlo 5 Maďarů a 7 Čechů, následovaly popravy v Rájově. Těla maďarských honvédů byla po válce exhumována.