Nové pietní místo – město Dukla

V současnosti v Centrální evidenci válečných hrobů MO ČR  evidujeme na několika hřbitovech na polské straně Dukelského průsmyku 840 padlých, zemřelých a nezvěstných čs. vojáků. Z toho téměř 670 zatím pouze virtuálně, bez fyzického hrobu či pietního místa. Plánujeme k jejich uctění vybudovat v sousedství hřbitova v Dukle pietní místo, jehož návrh vypracoval architekt Kryštof Jansa. 

Badatelské práce na upřesňování konečného počtu padlých, zemřelých a nezvěstných, kteří budou na tomto místě připomenuti, ovšem stále probíhají. Předpokládáme, že budou ukončeny nejpozději do konce října tohoto roku. 

V následujících medailoncích přibližujeme ty padlé, jejichž jména dosud nejsou neuvedena na žádném pomníku v zahraničí:

Poručík Pavel Schmoranzer se narodil 30. srpna 1909 ve Vysokém Mýtě. Vyučil se kožešníkem. V srpnu 1939 překročil protektorátní hranice do Polska. Dne 25. srpna 1939 byl v Malých Bronowicích u Krakova prezentován u čs. vojenské skupiny, od září Československé legie v Polsku. V této době začal také užívat příjmení Stárek. Přešel do SSSR, kde byl internován v klášteře v Orankách. Dne 7. února 1942 byl v Buzuluku odveden do vznikající čs. vojenské jednotky v SSSR. Počítalo se s ním jako se členem velitelského a instruktorského kádru. Následně absolvoval instruktorský kurz pro poddůstojníky a kurz stíhačů tanků. Jako rotmistr a ve funkci velitele čety 2. roty 1. polního praporu 1. čs. brigády v SSSR obdržel Čs. válečný kříž 1939 za účast v bojích při osvobození Kyjeva. Statečně se projevil i v době bojů v prostoru Zaškova, kde se zúčastnil denního i nočního útoku na Ostrožany. Jako první se neohroženě probil do vesnice obsazené nepřítelem a svým příkladem za sebou strhl ostatní mužstvo. V hodnosti poručíka a jako velitel 2.  roty 1. pěšího praporu 1. čs. samostatné brigády v SSSR se zúčastnil bojů na Dukle. Dne 31. října 1944 byl těžce zraněn v bojích u slovenské obce Korejovce nedaleko Dukelského průsmyku. Při minometném bombardování byl zasažen kryt, ve kterém se nacházel společně s V. Opatrným a J. Grossem. Záhy byl transportován na brigádní obvaziště v polském městě Posada Jaśliska, kde 1. listopadu 1944 zemřel. Jeho pozůstatky byly pohřbeny v daném místě. „In memoriam“ byl povýšen do hodnosti nadporučíka a později kapitána pěchoty v záloze (OV 115/46). Posmrtně byl také vyznamenán druhým Čs. válečným křížem 1939.

Podporučík Andrej Ostrych se narodil 15. ledna 1913 v obci Tornaľa na Slovensku. Žil na území, které bylo po vídeňské arbitráži okupováno Maďarskem. Za svou vlasteneckou horlivost byl už jako student pronásledován okupanty. Na východní frontu se dostal s maďarskou pracovní rotou, odkud našel cestu k ukrajinským partyzánům. Jako patriot usiloval o službu v čs. vojenské jednotce v SSSR. Do čs. branné moci byl odveden jako vojín dne 23. prosince 1943 v Novochopersku. Jako vzorný voják byl odeslán do sovětské důstojnické školy, kterou absolvoval jako jeden z nejlepších. Byl jmenován podporučíkem a přidělen k osvětové práci. Zůstával s vojáky v zákopech a snášel všechny těžkosti. Následně  byl zařazen u dělostřelectva, pak požádal o přemístění k pěchotě. Sloužil u štábní roty 3. čs. samostatné brigády v SSSR. Přihlásil se k průzkumnému oddílu. Neměl ani dostatek času, aby se seznámil se svými novými druhy, když jeho četa dostala úkol jít do týlu nepřítele. Vydali se do hlubin polských Karpat směrem k čs. hranicím. Z průzkumu se vrátili dobrovolníci již bez Ostrycha. Padl nepřátelskou kulkou dne 1. října 1944 poblíž kóty 706. 

Četař Václav Linha se narodil dne 12. září 1909 v Moskovštině na Volyni. Živil se jako rolník na vlastní usedlosti. V letech 1930 až 1932 konal prezenční službu v polské armádě v Krakově. Po osvobození rodné obce podal přihlášku do čs. armády v zahraničí. Byl odveden dne 19. března 1944 v Rovně a zařazen ke 2. pěšímu praporu 1. čs. samostatné brigády v SSSR. Zúčastnil se krvavých bojů v okolí polského města Dukla. U obce Barwinek byl těžce zraněn do obou dolních končetin. Jeho přítel por. Rejzek mu pro své zranění nemohl pomoci. Odebral se proto na obvaziště a poslal pro Linhu pomoc. Sběrači raněných však na místě nalezli  jenom krátery po bombardování. Četař Václav Linha se tak stal dnem 20. září 1944 nezvěstným. „In memoriam“ byl povýšen do hodnosti ppor. v zál. Zůstala po něm manželka a dvě děti. Po válce se přestěhovali do ČSR do Vojkovic u Hustopečí.

Desátník Emil Papoušek se narodil 14. června 1923 v obci Selenčina u Žitomiru na Volyni. V národnostně smíšené obci žily pospolu české, polské a ukrajinské rodiny. Papoušek se podobně jako ostatní obyvatelé živil v zemědělské prvovýrobě. Jen co skončil nelehký čas německé okupace a rodná obec byla osvobozena, začal usilovat o vstup do čs. jednotky v SSSR. Do řad čs. zahraniční armády byl odveden dne 29. června 1944 v Kamenci Podolském. Po nezbytném výcviku byl zařazen v rámci 1. čs. armádního sboru jako kulometčík na frontu.  Padl v boji dne 17. října 1944 v oblasti Karpat na polském území pod Duklou. Byl pohřben na malém náměstí v obci Ivanič (Iwonicz-Zdrój) v okrese Krosno do hrobu č. 7. Jeho bratr veterinární lékař Vladimír (*1913) se jako jediný registrovaný Čech zúčastnil v řadách Rudé armády (52. gardové divize) stalingradské bitvy v letech 1942 – 1943. Další bratr Josef (*1916) padl v sovětské armádě 30. října 1944 u ukrajinského Tarnopolu. Otec Vladimír s matkou Žofií se po válce přestěhovali do Československa. Žili v Bělé nad Radbuzou pak v Křinci. 

Četař František Šebora se narodil 15. prosince 1921 v obci Častá u Bľavy na Slovensku. V občanském životě pracoval jako dělník. V době války byl povolán do slovenské armády, s níž byl vyslán na východní frontu, kde byl zajat sovětskými orgány. Záhy usiloval o službu v čs. jednotkách v SSSR. Do řad čs. branné moci byl odveden dne 17. ledna 1944 v Jefremově v SSSR v hodnosti svobodníka. Absolvoval nezbytný výcvik a byl zařazen jako výsadkář v rámci 2. čs. samostatné paradesantní brigády v SSSR. Byl hodnocen jako vzorný poddůstojník a ve funkci velitele čety 2. roty 1. paradesantního praporu se osvědčil. Se zmiňovaným útvarem se účastnil bojů v předhůří Karpat na polském území, v nichž brigáda utrpěla velké ztráty. Šebora se při nich stal 13. září 1944 nezvěstným. Po válce byl na základě žádosti matky Cecilie Šeborové prohlášen místně příslušným okresním soudem za mrtvého. Jeho matka se ocitla ve velice složité situaci, neboť  byla zcela odkázána na jeho výživu. 

Jan Benda