KALENDÁRIUM Vladimír Blažek

Vladimír Blažek se narodil 24. července 1913 v Senohrabech. Někdy bývá též v dokumentech a vzpomínkách uváděn jako František či Ladislav. Byl bratrancem Ireny Stratilové, která se v červnu 1923 provdala za Ludvíka Svobodu. V roce 1934 nastoupil službu v československé armádě a během květnové mobilizace v roce 1938 působil jako délesloužící četař u 4. (kulometné) roty hraničářského praporu 1 „České družiny“ v Budyni nad Ohří. Pracoval také jako obchodní příručí.

V polovině června 1939 uprchl za pomoci sestřenice Ireny Svobodové přes Ostravsko do Polska a 27. července 1939 byl prezentován u československé vojenské skupiny v Malých Bronowicích u Krakova. Spolu s Československým legionem v Polsku upadl 18. září 1939 do sovětské internace. Jeho výtvarné nadání nám zanechalo velké množství ilustrací k pobytu tohoto legionu v internaci v Kamenci Podolském, Olchovcích, Jarmolincích, Orankách a Suzdalu. Jeho skicář je dnes uložen v Národním archivu. Během cesty do Oranek, kam přibyli 1. dubna 1940, se k příslušníkům vojenské skupiny připojili také civilní uprchlíci z Polska. Oranský tábor tak hostil 132 důstojníků, 25 rotmistrů, 620 mužů, 15 žen a 6 dětí. Víme, že pro ukrácení chvíle v táboře v Orankách stál Vladimír Blažek modelem sochaři Josefu Fraňkovi pro sochu atleta, která pak ozdobila ústřední prostranství tábora. Skupina se opět stěhovala a v červnu 1940 a byla umístěna do kláštera v Suzdalu. 

Postupně došlo do jara 1941 k propuštění z internace u většiny žen, dětí, příslušníků mužstva a části důstojníků a poddůstojníků. Nakonec zůstala jen malá skupina posledních 90 československých důstojníků a poddůstojníků, kteří zde vyčkávali na možnost vytvořit bojovou jednotku na východní frontě. Ludvík Svoboda ji ve svém deníku pojmenoval jako Skupinu velitelských kádrů. Napadení SSSR ze strany hitlerovského Německa v červnu 1941 a politické dohody sovětské a československé vlády umožnily aktivování této skupiny, která se v říjnu 1941 přestěhovala zpět do Oranek. Do historie tak vešla ve známost jako tzv. oranská skupina. V tuto dobu Vladimír Blažek vytvořil také další z nenahraditelných pramenů k dějinám našeho odboje na východě – fotoalbum oranské skupiny, kde zvěčnil většinu jejích příslušníků. Oranská skupina přijela do Buzuluku 5. února 1942 a o dva dny později byl Vladimír Blažek oficiálně zapsán do Československé vojenské jednotky v SSSR. V hodnosti rotného se stal zástupcem velitele 1. čety. V Buzuluku absolvoval kurz pro poddůstojníky a školu pro důstojníky v záloze. Během bitvy u Sokolova v březnu 1943 bojoval jako velitel jedné z čet kulometné roty v rotmistrovské hodnosti. Na podzim 1943 prodělal boje o Kyjev.

Jako podporučík a velitel kulometné roty 2. pěšího praporu 1. československé brigády bojoval rovněž při sovětské ofenzivě v prosinci 1943. Brigáda byla vyčerpána několika dny pochodů sněhem, takřka bez odpočinku. S nepřítelem se střetla 30. prosince 1943 v bojích o obec Ruda východně od Bílé Cerkve, kterou Němci proměnili v záchytný bod jejich obrany. Čechoslovákům se obec podařilo za těžkých ztrát dobýt. Pak 31. prosince 1943 přišel rozkaz obsadit kótu 208,4 ležící východně od jejich pozic, za rozvodněnou řekou Ros. Cílem bylo odříznout německé jednotky v Bílé Cerkvi. Narychlo zbudovaná přeprava přes řeku Ros do lesa severně od vsi Glybočka umožnila přejít jen pěchotě a lehkým zbraním. Dva prapory ovládly do 13:00 les a začaly postupovat do mírného zasněženého holého svahu směrem ke kótě. Němci zahájili palbu z děl, minometů a kulometů a vyrazili do protiútoku s podporou tanků. Jižněji postupující 1. prapor dokázal alespoň spořádaně ustoupit a v lese se chvatně zakopat a zachovat tak získané předmostí. Vojáci 2. praporu přišli během německého protiútoku o většinu důstojníků a začali v panice utíkat zpět do lesa. Museli být přepraveni zpátky za řeku. 

Vladimír Blažek padl na pláni, když se svými kulomety kryl ústup ostatních mužů 2. praporu. Československá brigáda nastoupila do boje i další den, když vyčerpaní demoralizovaná muži a ženy brigády získali jen několik málo hodin spánku. Ludvík Svoboda, který se navrátil z Moskvy k jednotce na Nový rok, začal žádat stažení praporu na odpočinek. Nově na kótu 208,4 útočili sovětští vojáci sovětské 74. pěší divize a vyčerpaní Čechoslováci je podporovali. Bílá Cerkev byla osvobozena 4. ledna 1944. Celkově si bitva o bezejmennou výšinu vyžádala 66 padlých, 75 nezvěstných a 270 raněných Čechoslováků. Vladimír Blažek byl v roce 1946 in memoriam povýšen na kapitána.

Vladimír Blažek je spolu s ostatními pochován na česko-slovenském pohřebišti v Parku Slávy v Bílé Cerkvi: https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=UKR-796

Je také připomenut na hrobce rodiny prezidenta Ludvíka Svobody v Kroměříži, kde je symbolicky uložena prsť z bojiště u Bíle Cerkve https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE7203-26713

Summary

Vladimír Blažek fought on the Eastern Front during World War II and took part in the heavy fighting for Sokolovo and Kiev. He was known for his artistic talent and left behind valuable illustrations and a photo album documenting his journey as a soldier and the heroism of his fellow soldiers. Sadly, he was killed on December 31, 1943 during the liberation of Bila Tserkva. Blazek was killed in action in 1943, but his legacy lives on and is commemorated in various places, including the war cemetery in Bílá Cerkva.

Zdroje:

https://www.vuapraha.cz/padli-2-svetova/265

https://www.vuapraha.cz/cechoslovaci-v-zahranici/5807

BROŽ, Miroslav, KOPECKÝ, Milan a kol. Sokolovo 1943. Svazek Sokolovo - nezapomenutí hrdinové: Příslušníci 1. čs. samostatného praporu v SSSR. Praha: ČsOL, 2023.

ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt: československý odboj a nacistická okupační moc. Sv. 3. Praha: Laguna, 2008. S. 117.

SVOBODA, Ludvík. Cestami života. Díl 1. Praha: Orego, 1996. S. 294.

SVOBODA, Ludvík. Cestami života. Díl II. Praha: Prospektrum, 1992. S. 76, 207 a přílohy grafik.

SVOBODA, Ludvík. Z Buzuluku do Prahy. Praha: Naše vojsko, 1963. S. 236-240.

KRÁTKÝ, Karel. Účast 1. čs. brigády v SSSR v bojích u Bílé Cerkve. In: Historie a vojenství. Roč. 1957, č. 3. On-line: https://digitalnistudovna.army.cz/uuid/uuid:8d0b6c62-7fb2-49c2-af57-6fe10eb0c252

ŠNOBL, Josef. Komunisté v 1. československé brigádě. In: Lidová armáda. Roč. 13 č. 22. S. 47.-48. On-line: https://digitalnistudovna.army.cz/uuid/uuid:88ccf6bc-15bd-11ee-8ec1-001b63bd97ba

40. výročí bojů o Bílou Cerkev: Živý a inspirující odkaz. In: Rudé právo, 4.1.1884. S. 2

Výstavy před Generálním štábem Armády České republiky. Praha: Ministerstvo obrany České republiky - VHÚ Praha, 01.2018. S. 8.