KALENDÁRIUM Ivan Ivanovič Petrišče

Část spisu Ivana Petrišče vedeného NKVD.

Ivan Ivanovič Petrišče se narodil 18. září 1921 v obci Lozjanskij, v okrese Volové (dnes Mižhirja) na tehdejší Podkarpatské Rusi do ukrajinské, řecko-katolické rodiny lesního dělníka a rolníka Ivana Vasilijeviče Petrišče a jeho manželky Marie roz. Chaban. Měl staršího bratra Vasilije (*1919) a dva mladší bratry Jurije (*1926) a Gavrila (*1931). Ivan Petrišče dokončil v roce 1935 sedm tříd národní školy v Lozjanském. V roce 1936 či 1937 údajně, dle výpovědi pro NKVD, vstoupil v Lozjanském do Komsomolu do doby jeho rozpuštění na podzim 1938. V roce 1937 mu zemřel otec a on odešel pracovat jako lesní dělník pro firmu „Lotorycja“ ve Svaljavě, v dnešním okrese Mukačevo, a mimo sezónu vypomáhal doma s hospodářstvím. Později při vstupu do čs. vojska uvedl, že pracoval jako stolař. Byl blondýn středního vzrůstu s šedýma očima. Na podzim 1939 mu přišel povolávací rozkaz do maďarské armády, kam měl nastoupit v prosinci 1939. Rozhodl se pro útěk. 

Z okupované Podkarpatské Rusi uprchl ve čtyřčlenné skupině 24. listopadu 1939 k hranicím Sovětského svazu. Za dva dny dorazili do oblasti Sokoleského pohraničního oddílu NKVD a ve 13:00 26. listopadu 1939 se přihlásil spolu s ostatními na stanici pohraniční ochrany ve vsi Jalinkovataja (dnes Jalinkuvate ve Lvovské oblasti). U sebe měl peněženku bez hotovosti, perořízek, 2 psací brky, místopřísežné prohlášení, školní vysvědčení, píseň Internacionála a hvězdičku. Následně byl převezen a vyšetřován ve 40 km vzdáleném městě Skole a následně v Černigovu. V prosinci 1941 pobýval ve vězení v Kustanaji (dnes Kostanaj v Kazachstánu) a následně byl umístěn do nápravně-pracovního tábora Akťubinlag nedaleko Aktobe (dnes Kazachstán). Oficiálně byl za nelegální přechod hranice SSSR odsouzen teprve 24. dubna 1943 na pět let do nápravně-pracovního tábora. Ivan Petrišče v tu dobu již 4 měsíce sloužil v čs. armádě. V rámci amnestie pro čs. občany z listopadu 1942 odjel k čs. vojenské jednotce v Buzuluku a 5. ledna byl odveden jako vojín, nováček a zařazen jako pozorovatel s kmenovým číslem 1.277/M. Byl přidělen k nově vzniklé zákopnické četě pod velením rotného Karla Novotného. Po přesunu k Sokolovu byl vojín Petrišče přeřazen jako posila do 2. pěší roty, v jejímž stavu prodělal bitvu o Sokolovo 8. března 1943. 

Po stažení 1. čs. samostatného praporu z fronty a zformování 1. čs. samostatné brigády 7. července 1943 byl Ivan Petrišče zařazen do nově vzniklé ženijní roty pod velením npor. Václava Kovaříka. Rota o 80 mužích byla etnicky tvořena 55 % Ukrajinců, 28 % Čechů, 14 % Slováků a 3 % tvořili přidělení sovětští řidiči. Následovalo její nasazení v bojích o Kyjev v říjnu 1943, v prosinci 1943 zapojení do bojů o Rudu a Bílou Cerkev a okamžitě v lednu 1944 byla začleněna do obranné operace u Žaškova. Část ženijní roty zde byla přidělena k 2. praporu na pravém křídle, který měl za úkol zničit most u Ostrožan a zlikvidovat německé předmostí. Na předmostí proběhly čtyři útoky. První v noci z 18. na 19. ledna 1944, druhý hned následující den. Třetí útok v noci z 20. na 21. ledna proběhl s výraznou posilou Rudé armády. 

Poslední pokus se odehrál v brzkých ranních hodinách 24. ledna 1944. Skupina automatčíků a ženistů, ve které byl i Ivan Petrišče, se té noci k mostu přibližovala od severozápadu. Vydatná dělostřelecká podpora ostřelovala Ostrožany za mostem. Válečný deník 1. oddělení štábu 1. čs. brigády popsal závěr útoku takto: „V 07:00 hod., kdy již naše úderná skupina s[e] přiblížila k mostu, nedopatřením oddíl [salvových raketometů] (Andruš) M31 zahájil palbu, která šla do prostoru mostu a tím znemožnila vl.[astním] jednotkám provedení úkolu. VI. úderná skupina byla touto palbou zasažena, měla značné ztráty a byla nucena se vrátiti.“ Příslušník ženijní roty 1. čs. brigády, četař Ivan Petrišče se stal 24. ledna 1944 dle brigádního rozkazu č. 45/1944 nezvěstným v bojích o most u Žaškova. Údajně byl nepřítelem zajat, polit benzínem a zapálen. In memoriam byl dekorován Čs. válečným křížem 1939 a Čs. vojenskou pamětní medailí (se štítkem SSSR). Sovětské soudy jej za nelegální přechod hranice rehabilitovaly v srpnu 1989.

Vlastimil Křišťan

Ivan Petrišče je pochován v Ostrožanech na Ukrajině: https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=UKR-855

 

Summary:

Ivan Ivanovich Petrishche was born on 18 September 1921 in Czechoslovak Subcarpathian Russia into a Ukrainian family. In November 1939 he fled to the Soviet Union before being drafted into the Hungarian army. In the Soviet Union he was arrested for illegally crossing the border and sentenced to five years in a penal labour camp. In January 1943 he joined the 1st Czechoslovak Independent Battalion in the USSR and fought in the Battle of Sokolovo. Later he served in an engineer company and in 1943 took part with it in the fighting for Kiev and other operations in Ukraine. He was killed on 24 January 1944 during the fighting for the bridge at Zhashkov. The Soviet courts rehabilitated him in August 1989.

Ivan Ivanovič Petrišče během věznění NKVD v roce 1940.

Ivan Ivanovič Petrišče během věznění NKVD v roce 1940.
Zdroj: DAZO

Mapa bojů v prostoru Ostrožany–Žaškov.

Mapa bojů v prostoru Ostrožany–Žaškov.
Zdroj: VÚA

Hráz mezi vesnicí Buzovkou a Ostrožanami na březích Horního Tikiče, kde stával most, o který se vedly boje v lednu 1944.

Hráz mezi vesnicí Buzovkou a Ostrožanami na březích Horního Tikiče, kde stával most, o který se vedly boje v lednu 1944.
Zdroj: ŠOLTA, Vladimír. Vaňku – zůstaň s námi! In: Československý voják. Roč. 6, č. 2, s. 7.

Pomník v Ostrožanech.

Pomník v Ostrožanech.
Zdroj: CEVH

Zdroje:

BROŽ, Miroslav, KOPECKÝ, Milan a kol. Sokolovo - nezapomenutí hrdinové. Příslušníci 1. čs. samostatného praporu v SSSR. Praha: ČsOL a Epocha, 2023.

Databáze padlých ve 2. světové válce. On-line: https://www.vuapraha.cz/padli-2-svetova/5892

Databáze příslušníků čs. vojenských jednotek v zahraničí. On-line: https://www.vuapraha.cz/cechoslovaci-v-zahranici/59365

DAZO, f. 2558, sp. 0600. On-line: https://archivkgb.zcu.cz/dazo/f2558/0600?doc=639c80f2d92df13aece17026

Vojenský ústřední archiv v Praze, f. Velitelství 1. československého armádního sboru v SSSR, k. 13
Inv. č.: 115, sign.: B/8/2, Mapa bojů v prostoru Ostrožany–Žaškov.

MARŠÁLEK, Milan. Rozumíme té písni! In: Tvorba. Roč. 1972, č. 1, s. 10.

ŠOLTA, Vladimír. Vaňku – zůstaň s námi! In: Československý voják. Roč. 6, č. 2, s. 6–7. On-line: https://digitalnistudovna.army.cz/uuid/uuid:7b7412a9-7e3d-11e9-aea8-005056b73ae5

VALIŠ, Zdeněk. Boje pod Žaškovem. In: Historie a vojenství. Roč. 63, č. 2, s. 46–56. On-line: https://digitalnistudovna.army.cz/uuid/uuid:6a9ef125-72c0-11ea-a736-001b63bd97ba

Letec - stíhací pilot generálmajor„in memoriam“ Otto Smik

Před 80 lety, 28. listopadu 1944, hrdinně padl generálmajor „in memoriam“ Otto Smik, který v době druhé světové války působil v RAF a díky mimořádným úspěchům své služby je považován za letecké eso. Při útoku na železniční stanici v Zwolle v Nizozemsku jeho letadlo těžce poškodila místní protiletecká obrana. Při přistávacím manévru Smik havaroval a na místě zemřel. Dnes se jeho ostatky nachází v hrobě na bratislavském hřbitově Slávičie údolie.

Památník Mohyla míru

Na Prateckém kopci u obce Prace stojí Mohyla míru, první mírový památník v Evropě. Připomíná bitvu u Slavkova (2. prosince 1805), kde francouzská armáda pod velením císaře Napoleona I. Bonaparta porazila spojená vojska Rakouska a Ruska pod vedením císařů Františka I. a Alexandra I. Iniciátorem stavby byl kněz prof. Alois Slovák, který propagoval myšlenku uctění padlých. Soutěž na památník vyhrál architekt Josef Fanta a stavba proběhla v letech 1909–1912. Mohyla v secesním stylu s kostnicí a kaplí ztělesňuje hlubokou úctu k obětem slavkovské bitvy.

Hroby čs. povstalců a maďarských vojáků na hřbitově Zlatá Koruna

Poblíž vltavského jezu Zlatá Koruna leží hřbitov stejnojmenné obce, kde jsou pohřbeny oběti květnového povstání 1945. Českoslovenští odbojáři a maďarští vojáci, kteří se k nim přidali. Dne 5. května 1945 vypuklo povstání, během nějž Maďaři pomáhali bránit most v Rájově proti jednotkám SS, které vedly trestnou výpravu. Přes jejich odpor Němci uspěli, využívajíce rukojmí. Padlo 5 Maďarů a 7 Čechů, následovaly popravy v Rájově. Těla maďarských honvédů byla po válce exhumována.