Generálové Josef Bílý a Hugo Vojta

Generálové Hugo Vojta a Josef Bílý

Na dnešní státní svátek si připomínáme i smutné výročí popravy představitelů protinacistického odboje. Generálové Hugo Vojta (nar. 11. 4. 1885 v Táboře) a Josef Bílý (nar. 30. 6. 1872 v Ochozu u Zbonína) se zapojili do rezistence již v březnu 1939, když spolu s generály Aloisem Eliášem a Sergejem Vojcechovským vytvořili tzv. „Radu starších“, která dále dala podnět ke vzniku odbojové organizace Obrana národa (ON). Generál Bílý se stal velitelem, generál Vojta mu pak podléhal jako zemský velitel Čech (zemský velitel na Moravě byl generál Bohuslav Všetička). 

Generál Hugo Vojta byl během první světové války důstojníkem v rámci čs. legií v Rusku. Po návratu do vlasti u armády zůstal a propracoval se do vyšších velitelských pozic. Po okupaci země v březnu 1939 vstoupil do odboje (viz dále). Zatčen byl v roce 1940. Posléze byl vězněn v Terezíně. Dne 28. září 1941 byl odsouzen k trestu smrti a téhož dne byl popraven. 

Josef Bílý bojoval během první světové války v Haliči, Karpatech a na italské frontě. Po návratu do vlasti se rozhodl u vojenského života zůstat a stal se příslušníkem nově vznikající československé armády. Postupně se propracoval do velitelských funkcí a v roce 1921 byl povýšen na generála. V letech 1928-1935 byl zemským vojenským velitelem v Praze. V roce 1935 odešel do výslužby, nicméně během mobilizace v roce 1938 se krátce vrátil na Velitelství M (Morava) se stanovištěm ve Vizovicích. 

Právě v bytě generála Bílého v pražské Mikulandské ulici č. 7 došlo dne 22. března 1939 k vytyčení základních kontur budoucí odbojové organizace. Na návrh Bílého pak byl přijat i název Obrana národa. Organizace byla nadále vojenská a brzy zahrnovala většinu území bývalého Československa. Po odchodu Sergeje Ingra do exilu se stal Bílý hlavním představitelem celé ON, přičemž mu podléhal gen. Hugo Vojta jakožto zemský velitel v Čechách, Bohuslav Všetečka na Moravě, gen. Bedřich Homola pak např. v Praze. 

Obrana národa mj. pomáhala organizovat odchody občanů bývalého Československa, kteří se v zahraničí chtěli přidat k exilovým vojenským jednotkám. Vzhledem k velikosti organizace, jejímž cílem bylo ozbrojené povstání, docházelo již záhy k jejímu rozkrývání. Už na konci roku 1939 docházelo k první velké vlně zatýkání. Bílý již byl v prosinci 1939 nucen přejít do ilegality. Avšak v listopadu 1940 byl na Českomoravské vysočině zatčen (nahrazen byl gen. Homolou) a následně vězněn na Pankráci. Odsouzen k trestu smrti byl 28. září 1941. Jen den po příjezdu Heydricha do Prahy. Téhož dne byl v Ruzyni popraven. Jeho poslední slova byla: „Ať žije Československo! Psi, palte!“

V reakci na konec velení Obrany národa byl připraven i atentát na R. Heydricha. František Moravec přitom generála Bílého znal velmi dobře i osobně, neboť sloužil ve třicátých letech pod jeho velením.

Lukáš Havel

Generálové Vojtěch Hugo a Josef Bílý mají na našem území řadu pomníků. 

Místo popravy v Evidenci válečných hrobů: https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE0006-55757 (místo popravy)

Památník v kasárnách Ruzyně: https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE0006-18898

Pomníku věnovaný památce důstojníků  generálního štábu: https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE0006-20768

Pamětní deska umístěná ve vestibulu školy v Písku, kterou navštěvoval gen. Bílý: https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE3108-55340

Pamětní deska na rodném domě gen. Bílého: https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE3108-55401

Plastika Smutné jaro od sochaře Josefa Wagnera na památku popravených v areálu strašnického krematoria: https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE0010-39281

Pietní místo obětem druhého odboje v kapli kostela sv. Fabiána a Šebestiána: https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE0006-21769

Summary:

The Obrana národa represented the first significant anti-Nazi resistance organization in our territory. As a result of arrests and executions, it repeatedly lost its command and rank-and-file members. Her story, which begins with the names of Josef Bílý and Hugo Vojta, is the story of the entire domestic resistance and its transformations. At the same time, it is proof of the determination of the domestic population and resistance fighters in exile, when the death of the resistance commanders does not represent the end of the entire resistance, but its next phase.

Armádní generál Josef Bílý (30. červen 1872 Ochoz u Zbonína – 28. září 1941 Praha)

Armádní generál Josef Bílý (30. červen 1872 Ochoz u Zbonína – 28. září 1941 Praha)
Zdroj: VHÚ

Divizní generál Hugo Vojta (11. dubna 1885, Tábor – 28. září 1941, Praha)

Divizní generál Hugo Vojta (11. dubna 1885, Tábor – 28. září 1941, Praha)
Zdroj: Wikipedia

Místo popravy v ruzyňských kasárnách.

Místo popravy v ruzyňských kasárnách.
Zdroj: CEVH

Pomník před Vojenským ústředním archivem – Vojenským historickým archivem v kasárnách Ruzyně.

Pomník před Vojenským ústředním archivem – Vojenským historickým archivem v kasárnách Ruzyně.
Zdroj: CEVH

Oznámení o popravě armádního generála Josefa Bílého a divizního generála Huga Vojty.

Oznámení o popravě armádního generála Josefa Bílého a divizního generála Huga Vojty.
Zdroj: VHÚ

Zdroje:

Straka, Karel.  JOSEF BÍLÝ / 30. června 1872 - 28. září 1941. Ze dne 4. 7. 2022. Online: https://www.vhu.cz/josef-bily-30-cervna-1872-28-zari-1941/

Marek, Jindřich. Hořkost kronik a zradu evropských politiků nahradilo mužné sebeobětování. Ze dne 21. 3. 2016. Online: https://www.vhu.cz/horkost-kronik-a-zradu-evropskych-politiku-nahradilo-muzne-sebeobetovani/

Straka, Karel. Generálmajor in memoriam Emil Strankmüller ‒ manažer tajné agentury. Ze dne 13. 10. 2023. Online: https://www.vhu.cz/en/generalmajor-in-memoriam-emil-strankmuller-%E2%80%92-manazer-tajne-agentury/

Špitálník, Zdeněk. Připomínáme si 79. výročí atentátu na Reinharda Heydricha. Ze dne 27. 5. 2021. Online: https://mocr.army.cz/informacni-servis/zpravodajstvi/pripominame-si-79--vyroci-atentatu-na-reinharda-heydricha-227905/

Dolejší, Milan. „Půjdu, až dopiju sklenici,“ řekl generál Bílý gestapákům, když ho našli na Harusově kopci. Ze dne 15. 11. 2018. Online: https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/pujdu-az-dopiju-sklenici-rekl-general-bily-gestapakum-kdyz-ho-nasli-na-harusove-kopci-73258

Votava, Milan. Místo poprav objevili náhodou. Díry po kulkách děsí dodnes. Ze dne 1. 10. 2021. Online: https://www.idnes.cz/technet/vojenstvi/heydrich-popravy-ruzynska-kasarna-protektorat-valka-heydrichiada-odbojar.A210929_111715_vojenstvi_alv

Letec - stíhací pilot generálmajor„in memoriam“ Otto Smik

Před 80 lety, 28. listopadu 1944, hrdinně padl generálmajor „in memoriam“ Otto Smik, který v době druhé světové války působil v RAF a díky mimořádným úspěchům své služby je považován za letecké eso. Při útoku na železniční stanici v Zwolle v Nizozemsku jeho letadlo těžce poškodila místní protiletecká obrana. Při přistávacím manévru Smik havaroval a na místě zemřel. Dnes se jeho ostatky nachází v hrobě na bratislavském hřbitově Slávičie údolie.

Památník Mohyla míru

Na Prateckém kopci u obce Prace stojí Mohyla míru, první mírový památník v Evropě. Připomíná bitvu u Slavkova (2. prosince 1805), kde francouzská armáda pod velením císaře Napoleona I. Bonaparta porazila spojená vojska Rakouska a Ruska pod vedením císařů Františka I. a Alexandra I. Iniciátorem stavby byl kněz prof. Alois Slovák, který propagoval myšlenku uctění padlých. Soutěž na památník vyhrál architekt Josef Fanta a stavba proběhla v letech 1909–1912. Mohyla v secesním stylu s kostnicí a kaplí ztělesňuje hlubokou úctu k obětem slavkovské bitvy.

Hroby čs. povstalců a maďarských vojáků na hřbitově Zlatá Koruna

Poblíž vltavského jezu Zlatá Koruna leží hřbitov stejnojmenné obce, kde jsou pohřbeny oběti květnového povstání 1945. Českoslovenští odbojáři a maďarští vojáci, kteří se k nim přidali. Dne 5. května 1945 vypuklo povstání, během nějž Maďaři pomáhali bránit most v Rájově proti jednotkám SS, které vedly trestnou výpravu. Přes jejich odpor Němci uspěli, využívajíce rukojmí. Padlo 5 Maďarů a 7 Čechů, následovaly popravy v Rájově. Těla maďarských honvédů byla po válce exhumována.