Českoslovenští legionáři v Čeljabinsku

Českoslovenští legionáři v Čeljabinsku

Prvním československým dobrovolníkem pohřbeným na hřbitově v Čeljabinsku byl Josef Bartůněk z Chotěměřic u Ledče nad Sázavou. Podlehl svým zraněním v sanitním vlaku 12. května 1918. Na čeljabinském nádraží bylo v té době shromážděno vícero vlaků s odzbrojenými legionáři 3. a 6. čs. střeleckého pluku. Ale nebyli zde jen oni. Z hloubi Sibiře přijížděly vlaky s rakousko-uherskými a německými zajatci, kteří byli repatriováni ze zajateckých táborů a měli být využití pro připravovanou ofenzívu Centrálních mocností na západní frontě. Tyto repatriační vlaky měly přednost před těmi legionářskými. 

Z jednoho z nich 14. května repatriovaný maďarský zajatec vyhozeným kusem železa těžce zranil dobrovolníka Františka Ducháčka. Odjíždějící vlak legionáři zastavili a viníka při lynčování usmrtili. Čeljabinský bolševický sovět při vyšetřování incidentu zatkl 11 čs. dobrovolníků. Žádost čs. představitelů o jejich propuštění sovět odmítl. Čs. legionáři proto obsadili strategická místa ve městě a zmocnili se i několika skladů zbraní. Tyto skutečnosti přiměly sovět k propuštění uvězněných dobrovolníků. Načež se čs. jednotky stáhly z města do svých vagónů. Při přestřelkách s Rudými gardami byl 17. května zastřelen desátník Václav Chudý ze Záhornic u Městce Králové. Incident dále prohloubil nedůvěru mezi čs. dobrovolníky a bolševickou vládou a v konečném důsledku vedl k rozhodnutí vedení Čs. sboru postupovat dále do Vladivostoku „vlastním pořádkem“.

Na městském hřbitově v Čeljabinsku bylo zřízeno československé oddělení, kde byli pohřbíváni legionáři padlí při bojích s bolševiky v okolí Čeljabinsku. Nejvíce - devatenáct - jich padlo na trati Poletajevo – Trojick 13. června a u stanice Njazapetrovskaja, kde 14. července zahynulo 13 dobrovolníků. Dne 15. července bylo na hřbitově zahájeno budování centrálního pomníku, který byl dokončen a vysvěcen 27. září.

Dne 28. října 1918 byl na československém hřbitově v Čeljabinsku pohřben plk. Josef Jiří Švec. Jeho ostatky byly v roce 1933 na základě iniciativy prezidenta Masaryka společně s ostatky podplukovníka Vašátka exhumovány, převezeny do Prahy a uloženy na Vítkově.

Hřbitov byl za sovětského režimu zničen a na jeho místě byly postaveny činžovní domy. Ve spolupráci s generálním konzulem ČR v Jekatěrinburgu Miroslavem Ramešem a akademickým malířem Pavlem Holým z Vojenského historického ústavu bylo v roce 2011 u čeljabinského nádraží vybudováno pietní místo, jež odkazuje na původní podobu pomníku a zároveň je na přistavených vagóncích – těpluškách vytesáno 262 jmen čs. legionářů, kteří byli v Čeljabinsku a jeho okolí pohřbeni, případně se stali nezvěstnými.

Dokončovací práce na centrálním pomníku v čs. oddělení čeljabinského hřbitova v září 1918

Dokončovací práce na centrálním pomníku v čs. oddělení čeljabinského hřbitova v září 1918
(zdroj: vlastní)

Pietní akt na čs. oddělení čeljabinského hřbitova na podzim 1918

Pietní akt na čs. oddělení čeljabinského hřbitova na podzim 1918
(zdroj: vlastní)

Malba J. Vlčka zpodobňující čs. oddělení čeljabinského hřbitova v listopadu 1918

Malba J. Vlčka zpodobňující čs. oddělení čeljabinského hřbitova v listopadu 1918
(zdroj: vlastní)

Slavnostní odhalení nově vybudovaného památníku čs. legionářů v říjnu 2011

Slavnostní odhalení nově vybudovaného památníku čs. legionářů v říjnu 2011
(zdroj: vlastní)

Slavnostní odhalení nově vybudovaného památníku čs. legionářů v říjnu 2011

Slavnostní odhalení nově vybudovaného památníku čs. legionářů v říjnu 2011
(zdroj: vlastní)

Zadní strana památníku při slavnostním odhalení v říjnu 2011

Zadní strana památníku při slavnostním odhalení v říjnu 2011
(zdroj: vlastní)

Letec - stíhací pilot generálmajor„in memoriam“ Otto Smik

Před 80 lety, 28. listopadu 1944, hrdinně padl generálmajor „in memoriam“ Otto Smik, který v době druhé světové války působil v RAF a díky mimořádným úspěchům své služby je považován za letecké eso. Při útoku na železniční stanici v Zwolle v Nizozemsku jeho letadlo těžce poškodila místní protiletecká obrana. Při přistávacím manévru Smik havaroval a na místě zemřel. Dnes se jeho ostatky nachází v hrobě na bratislavském hřbitově Slávičie údolie.

Památník Mohyla míru

Na Prateckém kopci u obce Prace stojí Mohyla míru, první mírový památník v Evropě. Připomíná bitvu u Slavkova (2. prosince 1805), kde francouzská armáda pod velením císaře Napoleona I. Bonaparta porazila spojená vojska Rakouska a Ruska pod vedením císařů Františka I. a Alexandra I. Iniciátorem stavby byl kněz prof. Alois Slovák, který propagoval myšlenku uctění padlých. Soutěž na památník vyhrál architekt Josef Fanta a stavba proběhla v letech 1909–1912. Mohyla v secesním stylu s kostnicí a kaplí ztělesňuje hlubokou úctu k obětem slavkovské bitvy.

Hroby čs. povstalců a maďarských vojáků na hřbitově Zlatá Koruna

Poblíž vltavského jezu Zlatá Koruna leží hřbitov stejnojmenné obce, kde jsou pohřbeny oběti květnového povstání 1945. Českoslovenští odbojáři a maďarští vojáci, kteří se k nim přidali. Dne 5. května 1945 vypuklo povstání, během nějž Maďaři pomáhali bránit most v Rájově proti jednotkám SS, které vedly trestnou výpravu. Přes jejich odpor Němci uspěli, využívajíce rukojmí. Padlo 5 Maďarů a 7 Čechů, následovaly popravy v Rájově. Těla maďarských honvédů byla po válce exhumována.