Centrální hřbitov a jednání na velvyslanectví ČR ve Vídni

Kladení věnců.

Dnes vám přinášíme slíbený příspěvek o naší cestě do Vídně. Minulý týden ve dnech 22. – 23. 2. 2024 se zástupci Odboru pro válečné veterány a válečné hroby MO ČR v doprovodu vojenského přidělence v Rakousku a Mgr. Tomáše Kykala z Vojenského historického ústavu vydali do Vídně na jednání s představiteli spolku Österreichische Schwarze Kreuz (dále jen Černý kříž). Jednání proběhlo v pátek 23. 2. na velvyslanectví České republiky a účastnil se ho i pan velvyslanec PhDr. Jiří Šitler. Černý kříž reprezentovali viceprezident pan Friedrich Ehn, spolkový vedoucí pro Dolní Rakousy Dr. Reinhard Wildling a Ing. Otto Jaus.

Rozhovory se nesly v přátelském duchu v krásném prostředí naší ambasády, v jejich rámci jsme rakouským kolegům prezentovali naši činnost a informovali je o vzniku Oddělení pro válečné hroby a pietní místa. Hlavním tématem byla vzhledem k naší společné minulosti péče o válečné hroby vojáků původem z našeho území, kteří padli v první světové válce. Černý kříž se dlouhodobě zaměřuje na opravy a údržbu vojenských hřbitovů z  první světové války nejen na území Rakouska, ale například v Itálii a na Balkáně. A právě na tyto lokality se chceme v letošním roce zaměřit i my, plánujeme je navštívit a doplnit naší Centrální evidenci válečných hrobů. Nabídli jsme možnost společného postupu při rekonstrukci vojenských hřbitovů nejdříve na území Itálie a posléze i v dalších státech. Nyní je na straně Černého kříže, aby jeho zástupci naši nabídku posoudili, a uvidíme, jak se naše spolupráce bude vyvíjet. Celkově hodnotíme jednání jako velice přínosné a pozitivní. I  díky viditelné snaze rakouských kolegů sdílet s námi informace, kterou deklarovali předáním seznamu všech vojáků rakousko-uherské armády původem z českých zemí pohřbených na vídeňském Centrálním hřbitově.

Samozřejmě jsme nemohli vynechat návštěvu Centrálního hřbitova a jeho vojenské části. Výše zmíněný seznam obsahuje přes 4 000 jmen a opravdu při obhlídce místa jsme našli skoro na každém náhrobním kameni aspoň jedno česky znějící jméno (vojáci zde byli pohřbíváni většinou po čtyřech). V současné době máme na tomto pohřebišti v naší evidenci pouze dva padlé, což jen dokazuje, jak moc práce před námi ještě stojí i v zemích nám tak blízkých jako je Rakousko. Na závěr návštěvy hřbitova jsme u ústředního pomníku vojenského pohřebiště položili věnec a vzdali čest památce našich padlých.

Společná fotka z jednání.

Společná fotka z jednání.
Zdroj: vlastní.

Ústřední pomník na vojenském pohřebišti z první světové války na Centrálním hřbitově.

Ústřední pomník na vojenském pohřebišti z první světové války na Centrálním hřbitově.
Zdroj: vlastní.

Kladení věnců.

Kladení věnců.
Zdroj: vlastní.

Kladení věnců.

Kladení věnců.
Zdroj: vlastní.

Letec - stíhací pilot generálmajor„in memoriam“ Otto Smik

Před 80 lety, 28. listopadu 1944, hrdinně padl generálmajor „in memoriam“ Otto Smik, který v době druhé světové války působil v RAF a díky mimořádným úspěchům své služby je považován za letecké eso. Při útoku na železniční stanici v Zwolle v Nizozemsku jeho letadlo těžce poškodila místní protiletecká obrana. Při přistávacím manévru Smik havaroval a na místě zemřel. Dnes se jeho ostatky nachází v hrobě na bratislavském hřbitově Slávičie údolie.

Památník Mohyla míru

Na Prateckém kopci u obce Prace stojí Mohyla míru, první mírový památník v Evropě. Připomíná bitvu u Slavkova (2. prosince 1805), kde francouzská armáda pod velením císaře Napoleona I. Bonaparta porazila spojená vojska Rakouska a Ruska pod vedením císařů Františka I. a Alexandra I. Iniciátorem stavby byl kněz prof. Alois Slovák, který propagoval myšlenku uctění padlých. Soutěž na památník vyhrál architekt Josef Fanta a stavba proběhla v letech 1909–1912. Mohyla v secesním stylu s kostnicí a kaplí ztělesňuje hlubokou úctu k obětem slavkovské bitvy.

Hroby čs. povstalců a maďarských vojáků na hřbitově Zlatá Koruna

Poblíž vltavského jezu Zlatá Koruna leží hřbitov stejnojmenné obce, kde jsou pohřbeny oběti květnového povstání 1945. Českoslovenští odbojáři a maďarští vojáci, kteří se k nim přidali. Dne 5. května 1945 vypuklo povstání, během nějž Maďaři pomáhali bránit most v Rájově proti jednotkám SS, které vedly trestnou výpravu. Přes jejich odpor Němci uspěli, využívajíce rukojmí. Padlo 5 Maďarů a 7 Čechů, následovaly popravy v Rájově. Těla maďarských honvédů byla po válce exhumována.