Bombardování u Jachnivky – pomník ve Svitanoku

Rekonstruovaný válečný hrob.

Od konce září 1943 se 1. čs. samostatná brigáda přesunovala na frontu k Dněpru u Kyjeva. Čtvrtý vlak s dělostřeleckým oddílem byl nucen 12. října 1943 večer na trati Něžin - Priluky před stanicí Jachnivka zastavit. Koleje byly zablokované troskami vlaku zničeného německým bombardováním. Také ešalon s dělostřelci objevilo německé letadlo a pumou zničilo trať před vlakem. Po půlnoci další dva německé letouny transport bombardovaly a postřelovaly vagony z palubních zbraní. Jeden z vozů dostal přímý zásah, další byl roztříštěn tlakovou vlnou. Druhá baterie během pár minut fakticky přestala existovat. Padl její velitel podporučík Ervín Falter, 8 poddůstojníků a 30 příslušníků mužstva. Dalších 9 mužů 2. baterie bylo raněných a jen 6 jich vyvázlo bez zranění. Padlo také dalších 11 příslušníků 1. dělostřeleckého oddílu a 4 muži od protileteckých kulometů. 

Jedna z pum dopadla v blízkosti velitelského a sanitního vagonu, na kterém tlaková vlna rozmetala veškeré dřevěné prvky. Z vyprávění lékaře 1. dělostřeleckého oddílu MUDr. Širokého: „Tož nejdříve záchranné práce, vyprostit raněné. Mrtvé odneseme až potom. Děvčata se činí. Vyprošťovat se musí v hořících troskách, pořád něco padá a do toho křik, krev, mnoho krve. Nosíme je na pole asi 800 metrů stranou, prozatím. Děvčata spěchala do dva kilometry vzdálené školy, aby tam připravila místnost, v níž se bude operovat. Muselo to jít rychle – jeden lékař, v tomto okamžiku chirurg na 54 raněných. Začali jsme operovat na improvizovaném stole, narychlo stlučeném z všelijakých beden. Na to jsme položili prkna a jedny vylomené dveře. Je nás šest – tři děvčata, Pečora, Knop a já, jediný lékař jako chirurg. Materiálu nebylo dost, mnoho se zničilo při náletu. Velmi teď záleží na pořadí, v jakém budou narychlo ošetření ranění podrobeni operaci. Všem najednou nepomůžeš. Někteří umřeli, než se dostali na improvizovaný operační stůl. Operujeme celou noc až do jedenácti hodin… Velitel brigády dává k dispozici dva gazíky k odvozu raněných do sovětské chirurgické nemocnice v Něžině, kde ještě umřeli tři vojáci… Padlé jsme pohřbili do společného hrobu. Byli tam všichni, i když se nám v mnohém případě nepodařilo přesně určit, co komu patřilo. Ostatky opatrně do přikrývek, přikrývky do narychlo sbíjených rakví…“

Celkem u nádraží Jachnivka onu noc zemřelo 54 mužů. Dalších 54 bylo raněno. Oběti náletu byly pochovány v pět hodin odpoledne 13. října 1943 v zahradě strážního domku do společného hrobu za přítomnosti velitele brigády plk. Ludvíka Svobody a velitele dělostřelectva kpt. Otakara Rytíře.

Padlé v obci Svitanok, která vznikla v blízkosti uvedeného nádraží, v roce 2006 uctila delegace MO ČR. Při rekognoskaci okolí válečného hrobu jsme narazili na torzo pomníku (obr. 1), o němž nám místní obyvatelé sdělili, že se jedná o pozůstatek původního pomníku, který byl na hromadný hrob osazen hned po válce. Posléze byl nahrazen typizovanou betonovou sovětskou stélou (obr. 2). Jednali jsme s ukrajinskými představiteli o nahrazení betonové stély nově objeveným pomníkem, ale pro demolici stély ještě nenazrála doba. Proto jsme v roce 2008 odhalili obnovený válečný hrob, na který jsme původní zrekonstruovaný pomník prostě přidali. K seznamu původně pohřbených vojáků jsme doplnili i další dva, kteří zemřeli na utrpěná zranění několik dní po tragické události a byli pochováni v Prylukách a Pyrjatyně (obr. 3).

Po okupaci Krymu a Ruskem vyvolaném konfliktu na východě Ukrajiny se situace změnila a s ukrajinskými úřady bylo možno zahájit jednání o demolici betonové stély a jejím nahrazení původním pomníkem. Dílo se podařilo a rekonstruovaný válečný hrob byl slavnostně odhalen přesně před pěti lety, 14. října 2019 (obr. 4 a 5).

Pavel Filipek

Číslo válečného hrobu: UKR-1443

Bratrská mohyla ve Svitanoku v Evidenci válečných hrobů: https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=UKR-1443

 

Summary:

On October 12, 1943, a train with a Czechoslovak artillery unit was forced to stop near the Jachnivka station due to German bombing, which destroyed the tracks. German aircraft attacked the halted convoy, directly hitting several wagons. The 2nd Battery was almost completely wiped out, including its commander, Lt. Ervín Falter. Medical personnel, working in difficult conditions, improvised an operating table to treat the injured. Despite their efforts, some soldiers died before receiving surgery. That night 54 soldiers were killed and another 54 wounded. The fallen were buried in a mass grave on October 13, 1943, in the presence of Brigade Commander Col. Ludvík Svoboda and Artillery Commander Cpt. Otakar Rytíř. In 2006, a Czech Ministry of Defense delegation honored the victims, and negotiations with Ukrainian officials led to the 2019 unveiling of a restored war grave with the original monument, replacing a Soviet concrete stele.

1. Torzo původního pomníku v roce 2006.

Torzo původního pomníku v roce 2006.
Zdroj: Archiv autora

2. Typizovaná sovětská stéla.

Typizovaná sovětská stéla.
Zdroj: Archiv autora

3. Bratrská mohyla v roce 2009 po částečné rekonstrukci.

Bratrská mohyla v roce 2009 po částečné rekonstrukci.
Zdroj: Archiv autora

4. Rekonstruovaný válečný hrob.

Rekonstruovaný válečný hrob.
Zdroj: Archiv autora

5. Rekonstruovaný válečný hrob byl slavnostně odhalen 14. října 2019.

Rekonstruovaný válečný hrob byl slavnostně odhalen 14. října 2019.
Zdroj: Archiv autora

Letec - stíhací pilot generálmajor„in memoriam“ Otto Smik

Před 80 lety, 28. listopadu 1944, hrdinně padl generálmajor „in memoriam“ Otto Smik, který v době druhé světové války působil v RAF a díky mimořádným úspěchům své služby je považován za letecké eso. Při útoku na železniční stanici v Zwolle v Nizozemsku jeho letadlo těžce poškodila místní protiletecká obrana. Při přistávacím manévru Smik havaroval a na místě zemřel. Dnes se jeho ostatky nachází v hrobě na bratislavském hřbitově Slávičie údolie.

Památník Mohyla míru

Na Prateckém kopci u obce Prace stojí Mohyla míru, první mírový památník v Evropě. Připomíná bitvu u Slavkova (2. prosince 1805), kde francouzská armáda pod velením císaře Napoleona I. Bonaparta porazila spojená vojska Rakouska a Ruska pod vedením císařů Františka I. a Alexandra I. Iniciátorem stavby byl kněz prof. Alois Slovák, který propagoval myšlenku uctění padlých. Soutěž na památník vyhrál architekt Josef Fanta a stavba proběhla v letech 1909–1912. Mohyla v secesním stylu s kostnicí a kaplí ztělesňuje hlubokou úctu k obětem slavkovské bitvy.

Hroby čs. povstalců a maďarských vojáků na hřbitově Zlatá Koruna

Poblíž vltavského jezu Zlatá Koruna leží hřbitov stejnojmenné obce, kde jsou pohřbeny oběti květnového povstání 1945. Českoslovenští odbojáři a maďarští vojáci, kteří se k nim přidali. Dne 5. května 1945 vypuklo povstání, během nějž Maďaři pomáhali bránit most v Rájově proti jednotkám SS, které vedly trestnou výpravu. Přes jejich odpor Němci uspěli, využívajíce rukojmí. Padlo 5 Maďarů a 7 Čechů, následovaly popravy v Rájově. Těla maďarských honvédů byla po válce exhumována.