Boje u Rosvigova na Podkarpatské Rusi v lednu 1939

Boje u Rosvigova  na Podkarpatské Rusi v lednu 1939

Mukačevské předměstí Rosvigovo (Rozvegova)  bylo v rozporu s Vídeňskou arbitráží okupováno Maďary v listopadu 1938. Ale ani to Maďarům nestačilo a teroristické skupiny podporované maďarskou vojenskou rozvědkou vyvolávaly přeshraniční incidenty a napadaly příslušníky Stráže obrany státu (SOS). 

Na jeden takový přepad, při němž byl v noci z 5. na 6. ledna 1939 těžce zraněn četnický závodčí František Dvořák, jednotky 36. pěšího pluku a SOS zareagovaly 6. ledna ráno útokem na Rosvigovo. Při těžkých pouličních bojích proti maďarským honvédům padl respicient finanční stráže Josef Tyšer a tři vojíni pěšího pluku.

Těžce zraněný vojín Jan Slanina byl po průstřelu oka umístěn v mukačevské nemocnici, kde záhy zemřel. 

Jan Slanina se narodil před sto devíti lety 22. dubna 1915 ve slezských Holasovicích severozápadně od Opavy. Pracoval zde jako pekař a odtud byl též v říjnu 1937 povolán k výkonu základní vojenské služby.  

Spolu s ostatními padlými byl Jan Slanina pohřben na římsko-katolickém hřbitově na kopci nad obcí Čynadijovo severovýchodně od Mukačeva. Hroby se však do dnešní doby nedochovaly.

Ministr obrany Martin Barták udělil Janu Slaninovi „in memoriam“ Kříž obrany státu Ministerstva obrany České republiky. V Národním památníku na Vítkově v Praze vyznamenání dne 27. října 2009 převzal jeho synovec Jaroslav Novák. Dnes sedmdesátiletý důchodce, jenž se stále zabývá cvičením psů a myslivostí, informoval Odbor pro válečné veterány a válečné hroby Ministerstva obrany ČR, že na konci druhé světové války v roce 1945 v Holasovicích zemřel při nášlapu na minu i jeho druhý strýc. Matka Jaroslava Nováka tak přišla na samém začátku války a na jejím úplném konci o oba své bratry.

Stejné vyznamenání obdržel od ministra M. Bartáka i další z padlých v Rosvigovu vojín František Vystrčil z Bánova u Uherského Brodu. I v jeho případě se podařilo dohledat příbuzné.

Portrét Jana Slaniny

Portrét Jana Slaniny
Zdroj: VHÚ.

Archivní snímek římsko-katolického hřbitova na kopci nad obcí Čynadijovo severovýchodně od Mukačeva

Archivní snímek římsko-katolického hřbitova na kopci nad obcí Čynadijovo severovýchodně od Mukačeva
Zdroj: MO ČR.

Výšina, na níž se nacházel hřbitov

Výšina, na níž se nacházel hřbitov
Zdroj: MO ČR.

Snímek lokality, na níž se mohly nacházet hroby

Snímek lokality, na níž se mohly nacházet hroby
Zdroj: MO ČR.

Letec - stíhací pilot generálmajor„in memoriam“ Otto Smik

Před 80 lety, 28. listopadu 1944, hrdinně padl generálmajor „in memoriam“ Otto Smik, který v době druhé světové války působil v RAF a díky mimořádným úspěchům své služby je považován za letecké eso. Při útoku na železniční stanici v Zwolle v Nizozemsku jeho letadlo těžce poškodila místní protiletecká obrana. Při přistávacím manévru Smik havaroval a na místě zemřel. Dnes se jeho ostatky nachází v hrobě na bratislavském hřbitově Slávičie údolie.

Památník Mohyla míru

Na Prateckém kopci u obce Prace stojí Mohyla míru, první mírový památník v Evropě. Připomíná bitvu u Slavkova (2. prosince 1805), kde francouzská armáda pod velením císaře Napoleona I. Bonaparta porazila spojená vojska Rakouska a Ruska pod vedením císařů Františka I. a Alexandra I. Iniciátorem stavby byl kněz prof. Alois Slovák, který propagoval myšlenku uctění padlých. Soutěž na památník vyhrál architekt Josef Fanta a stavba proběhla v letech 1909–1912. Mohyla v secesním stylu s kostnicí a kaplí ztělesňuje hlubokou úctu k obětem slavkovské bitvy.

Hroby čs. povstalců a maďarských vojáků na hřbitově Zlatá Koruna

Poblíž vltavského jezu Zlatá Koruna leží hřbitov stejnojmenné obce, kde jsou pohřbeny oběti květnového povstání 1945. Českoslovenští odbojáři a maďarští vojáci, kteří se k nim přidali. Dne 5. května 1945 vypuklo povstání, během nějž Maďaři pomáhali bránit most v Rájově proti jednotkám SS, které vedly trestnou výpravu. Přes jejich odpor Němci uspěli, využívajíce rukojmí. Padlo 5 Maďarů a 7 Čechů, následovaly popravy v Rájově. Těla maďarských honvédů byla po válce exhumována.