Boj v Resslově ulici 18. června 1942

Razie rozpoutané nacisty bezprostředně po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha z 27. května 1942 vyhnaly postupně agenty-výsadkáře z bytů jejich spolupracovníků do útočiště pražského kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici. Úkryt v kryptě pod kostelem vyhledal Josef Bublík, Josef Gabčík, Jan Hrubý, Jan Kubiš, Adolf Opálka, Jaroslav Švarc a Josef Valčík. O agenty se na žádost předsedy sboru starších pravoslavné církve Jana Sonnevenda staral kaplan Vladimír Petřek, farář Alois Čikl a kostelník Václav Ornest. Později 11. června byl o ukrývání výsadkářů informován také biskup Gorazd (rodným jménem Matěj Pavlík), který naplánoval jejich přesun na 18. června.

Mezitím si teror uplatňovaný nacisty v protektorátu vyžádal stovky nevinných obětí. Přesto vyšetřování neneslo ovoce až do okamžiku, kdy se 16. června 1942 pod tíhou strachu o rodinu a slíbených finančních výhod dostavil v Praze na gestapo agent-výsadkář Karel Čurda. Čurda sice netušil, kde jsou jeho spolubojovníci ukryti, ale prozradil jejich identitu. A především jmenoval rodiny, které jej a jeho kolegy ukrývaly. Následující vlna zatýkání a brutálních výslechů odhalila úkryt v kostele sv. Cyrila a Metoděje. Někteří spolupracovníci raději spáchali sebevraždu. V brzkých ranních hodinách byl odvlečen na výslech také Vladimír Petřek a ve 4:25 hodin ráno bylo s lehkým zpožděním oproti plánu okolí kostela obklíčeno vojáky SS. Úředníci gestapa za asistence vojáků začali prohledávat blok domů již ve 4:15 hodin.

Akce proti 7 výsadkářům se účastnilo 740 vojáků a poddůstojníků a 17 důstojníků SS a desítky úředníků gestapa. Asi 10 či 11 gestapáků s 4 vojáky se samopaly se dostalo do bytu kostelníka Václava Ornesta, kterého okamžitě zadrželi, a během prohledání bytu pronikli dveřmi přímo do chrámové lodi. Chrámová loď nenabízela žádné místo k úkrytu. Gestapáky ale zaujala mříž uzavírající úzké schody vedoucí na kůr a emporu kostela. Ve chvíli, kdy se mříž pokusili otevřít, spustili na ně palbu Adolf Opálka, Jan Kubiš a Josef Bublík. Postřelili jednoho z gestapáků. Následovala smršť střel ze samopalů esesmanů čekajících v lodi kostela a pravděpodobně gestapáci hodili na kůr nejméně sedm granátů. Z protější budovy školy zahájili bez rozkazu na kostel palbu další vojáci skrz okna. Dobyvatelé se opět pokusili dostat se po schodech na kůr. Ale jeden z vojáků SS byl zasažen do helmy a omdlel. Navíc gestapákům došly granáty a při požadavku o další převzal samovolně velení jeden z velitelů SS. Následovalo vyklizení prostoru. Nově sestavená sedmičlenná úderná skupina SS kůr a emporu postupně metodicky dobyla. Po dvou hodinách boje nacisté opanovali prostor. Adolf Opálka po zranění granátem spáchal sebevraždu, Josef Bublík se pokusil o totéž, ale nacisté jej ještě vyvlekli živého. Jan Kubiš byl těžce raněn a v bezvědomí. Josef Bublík zemřel při převozu. Jan Kubiš v nemocnici.

Nacisté na kůru nalezli oblek jednoho z dalších výsadkářů. Vlastimil Moravec, jeden z čerstvě dopadených pomocníků výsadkářů, se po identifikaci těla Adolfa Opálky ptal na osud dalších šesti mužů a kaplan Petřek přiznal, že azyl získalo víc agentů. Začalo dobývání podzemí. Nacisté nadzvedli desku vedoucí do krypty z chrámové lodi a donutili kaplana Petříka a snad i kostelníka Čikla, aby výsadkáře v kryptě vyzvali ke kapitulaci. Následovalo zvolání dvou z mužů: „My jsme Češi. Nikdy se nevzdáme, slyšíte? Nikdy!“ Nacisté vyhodnotili úzký otvor jako silně nevhodný pro vedení útoku, a tak poklop opět uzavřeli. Následovaly pokusy u větracího otvoru za pomoci českých hasičů, kteří byli přivoláni již v 6:41 hodin. Hasiči vytrhli mříž na otvoru a namířili na něj dva světlomety. Výsadkáři zničili nejméně jeden světlomet střelbou a k druhému hodili zápalnou lahev. Hasiči utekli. Ozvala se prudká palba esesmanů z kulometu z protější budovy, jejíž známky nese budova dodnes. Následně zkoušeli hasiči na příkaz kryptu vytopit. Nasadili dvě čerpadla a snad až šest proudnic. Výsadkářům se podařilo jednu hadici vystrčit zpět ven žebříkem, který běžně používali na vystupování z úkrytu. Z okénka vylétla druhá zápalná lahev. Do krypty létaly naopak granáty se slzným plynem. Hasičům se podařilo zachytit žebřík obránců a vytáhnout jej na ulici. Voda v kryptě stoupala velmi pomalu a navíc stíhala částečně odtékat. Výsadkáři se nevzdávali.

Netrpěliví nacisté se pokusili zaútočit přímočaře malým vstupním otvorem. Hasiči kvůli tomu odsáli přes okénko z krypty zplodiny z granátů. Přihlásilo se patnáct dobrovolníků z řad SS. Začali sestupovat po žebříku dolů. Přivítala je palba, která zranila dva esesmany a nezbývalo jim než ustoupit zpět. Situace v kryptě však začínala být kritická. Docházela munice a neexistovala žádná šance na útěk. Nacisté zoufalí z neúspěchů se rozhodli vytvořit si nový vstup do úkrytu výsadkářů. Za pomoci hasičů zničili během několika desítek minut kamennou desku kryjící schody do krypty. Během prací, či těsně po rozlomení a pádu desky do schodiště, se ozvaly z krypty čtyři výstřely. Čtvrtá úderná skupina esesmanů se nesetkala s odporem. Josef Gabčík, Jan Hrubý, Jaroslav Švarc a Josef Valčík spáchali sebevraždu zastřelením. Ani jeden z nich neutrpěl během boje zranění. Jejich těla byla vyvlečena na ulici a identifikována zadrženými spolupracovníky.

Následovalo další zatýkání pomocníků a rodinných příslušníků agentů-výsadkářů, které nacisté odvlekli do Bohušovic nad Ohří. Čtyři pravoslavní duchovní a pracovníci náboženské obce byli souzeni a odsouzeni v silně medializovaném procesu. Biskup Gorazd a předseda sboru starších Jan Sonnevend byli popraveni 4. září 1942 na Kobyliské střelnici. Kaplan Vladimír Petřek a duchovní Alois Čikl o den později.  Zadržení v Bohušovicích byli 22. října nahnáni do vlaku a o den později dojeli do koncentračního tábora Mauthausen. Zde bylo 262 rodinných příslušníků agentů-výsadkářů a jejich pomocníků, včetně kostelníka Václava Ornesta a jeho rodiny, 24. října 1942 zavražděno. Další 31 člennou skupinu v Mauthausenu nacisté zavraždili 31. ledna 1943. Poslední oběť zastřelili 3. února 1944. Šlo často o celé rodiny včetně žen a dětí ve věku od 14 do 17 let.

Sedm obětí boje o kostel a tři pravoslavné duchovní a pracovníka náboženské obce připomíná jmenovitě od roku 1947 nad oknem do krypty pamětní deska od sochaře Františka Bělského. V roce 1995 byl pod chrámem otevřen Národní památník hrdinů heydrichiády a místo smíření. V lednu 2011 byl na terase před kostelem sv. Cyrila a Metoděje odhalen pomník obětem poprav v Mauthausenu. Dva leštěné černé kamenné kvádry nesou jména 294 obětí. V roce 2018 bylo naproti kostelu osazeno do chodníku 8 mosazných destiček se jmény 7 výsadkářů bojujících v kostele a jménem Jana Milíče Zelenku, který raději spáchal 17. června 1942 sebevraždu na gestapu, než aby ostatní prozradil. U kostela sv. Cyrila a Metoděje každoročně probíhá 18. června pietní připomínka obětí boje a perzekucí. Zároveň jej v kalendářích nalezneme jako významný den Den hrdinů druhého odboje.

Pamětní deska s reliéfem výsadkářů nad oknem krypty v Evidenci válečných hrobů: https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE0002-18091

Mosazné destičky v chodníku na rohu Resslovy a Václavské ulice v Evidenci válečných hrobů: https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE0002-56567

Zdroje:

BURIAN, Michal a kol. Atentát: operace Anthropoid 1941-1942. Praha: MO ČR – AVIS, 2002.

KMOCH, Pavel. Boj v kostele v Resslově ulici. In: Paměť a dějiny 2016/02. On-line: https://www.academia.edu/29895105/Boj_v_kostele_v_Resslově_ulici

KUBÁNEK, Petr. Dal signál k atentátu na Heydricha: Životní příběh parašutisty Josefa Valčíka. Uherské Hradiště: Uher, 1993.

ŠUSTEK, Vojtěch. Atentát na Reinharda Heydricha a druhé stanné právo na území tzv. protektorátu Čechy a Morava: edice historických dokumentů. 1. svazek. Praha: Archiv hl. m. Prahy, 2012.

Encyklopedie Prahy 2 – Boj parašutistů v kostele... a navazující. On-line: https://encyklopedie.praha2.cz/novinka/1593-boj-parasutistu-v-kostele-sv-cyrila-metodeje-si-pripominame-kazdy-rok

Poprava 262 spolupracovníků parašutistů v Mauthausenu 24. 10. 1942 - 81 let. On-line: https://www.fronta.cz/kalendar/poprava-262-spolupracovniku-parasutistu-v-mauthausenu