Bitva u Terronu a Vouziers 18. – 31. října 1918

Pochod přes vesnici Semidy 14. 10. 1918

Na podzim 1918 se francouzská 4. armáda probojovala až k rozvodněné řece Aisně. Úkol násilně překročit řeku a vytvořit široké předmostí na východ od Vouziers na výšinách Falaise-Vandy, připadl IX. armádního sboru a jeho 134. a 53. divizi, které v polovině října vystřídaly vyčerpané jednotky. Součástí 53. divize byla na levém křídle také 1. československá střelecká brigáda. 

První ztráty utrpěli Čechoslováci v noci ze 17. na 18. října v důsledku dělostřeleckého ostřelování. Následující den, 18. října, byl zahájen útok. Francouzské pluky 53. a 134. divize překročily řeku a dokázaly překvapené německé obránce vytlačit z předních pozic a zajistit předmostí. Následující den zůstávali Čechoslováci v záloze a trpěli německým ostřelováním. Navíc došlo k přeskupení a 22. čs. střelecký pluk byl ze zálohy 53. divize odvelen k Mara-sous-Bourgu a následně byl celý převelen k 134. divizi, která se za řekou bránila urputným německým protiútokům.

Čechoslováci do boje aktivně zasáhli 20. října 1918, když 1. rota I. praporu 21. československého střeleckého pluku vystřídala v již dobytém Terronu-sur-Aisne francouzskou rotu 319. pluku. Ráno 21. října se na městečko zaměřila německá dělostřelba, plynové útoky a nakonec došlo k německé bodákové zteči, která Šidlíkovu rotu z Terronu vytlačila. Hned následujícího dne si již celý I. prapor s podporou II. praporu vzal Terron zpět a udržel jej přes německé protiútoky a ztrátu dvou třetin mužstva až do 31. října 1918, kdy byli Čechoslováci staženi do zápolí.

Odvelený 22. československý střelecký pluk bojoval od 21. října  1918 na pravém křídle předmostí, kde pomáhal odrazit německý protiútok a od 22. do 25. října zkoušel III. prapor 22. stř. pluku neúspěšně a za velikých ztrát dobýt kótu 153 u Chestres. Od 26. října se o totéž pokoušel střídající I. prapor s pomocí francouzských jednotek. Lépe si vedl ve svém severněji položeném úseku II. prapor 22. stř. pluku, který již 22. října rychle ovládl opevněný dvorec Petit Ban a následujícího dne se probojoval až k cestě z mlýna Landéves do Vandy. Od 26. října podporoval útoky na kótu 153, kterou se ale přes veškeré úsilí a oběti nepodařilo dobýt. Den po vzniku samostatného Československa, 29. října 1918, byl 22. čs. střelecký pluk opět převeden do řad 53. divize a v noci z 30. na 31. října byl na frontě vystřídán francouzskými pluky.

Ztráty I. praporu 21. čs. stř. pluku, který bojoval o samotnou obec Terron-sur-Aisne, činily 31 padlých, 175 zraněných a 12 nezvěstných. Na jižním úseku nasazený 22. čs. stř. pluk utrpěl ztráty 177 padlých a 564 raněných. V roce 1930 bylo v souvislosti s boji připomínáno již 272 padlých, zemřelých a nezvěstných a poslední badatelská činnost Petra Tolara z ČsOL v roce 2019 toto číslo navýšila o 3 jména. Padlí a zemřelí legionáři byli zprvu pochováváni na dočasná pohřebiště v blízkosti míst bojů a lazaretů. V roce 1920 došlo k jejich soustředění na francouzský vojenský hřbitov v Chestres. V roce 1931 byl ovšem stav hrobů a především dřevěných křížů již velmi neutěšený a proto došlo v následujících letech ke kompletní rekonstrukci a úpravě hřbitova do podoby jak jej známe dnes. Dodnes zde leží v samostatných hrobech 159 československých legionářů označených betonovými kříži se jmény. Dalších 160 neidentifikovaných mužů z míst bojů 1. československé brigády je pochováno v hromadném hrobě v horní části pohřebiště. 

Jméno Terron a Vouziers se nesmazatelně zapsalo do československých vojenských dějin a tuto bitvu připomíná celá řada pomníků po celé České republice. Je zmiňována na pomníku 1. a 2. světové války na hřbitově v Pardubicích, pomníku „Obětem 1. a 2. světové války a totalit“ před budovou sokolovny v Hradci Králové, pražském ústředním pomníku „Praha svým vítězným synům“, pomníku obětí 1. světové války ve Studénce, pomníku Prokopa Velikého s uloženou prstí z významných míst 1. a 2. světové války v Českém Brodě ale i jinde. Terronskou ulici nalezneme v Praze, Říčanech, Liberci, Turnově či Jaroměři. Ve Francii je účast 21. a 22. čs. stř. pluku, mimo samotného pohřebiště, připomenuta od roku 1931 také pomníkem od Duchače-Vyskočila v Chestres – Bobot a v letech 1926-1930 došlo na náklady donátorů a čs. vlády ve Vouziers k výstavbě dívčí školy T. G. Masaryka věnované památce padlých čs. legionářů.

Vlastimil Křišťan

 

Pomník 21. a 22. pluku v Chestres: https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=FRA-33314

Vojenský hřbitov v Chestres: https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-lokality?id=559653de-fb51-48a7-b08a-4bcb630fd41e

Nedochovaný hrob por. Sehnoutky v obci Vrizy: https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=FRA-35141

Nedochované hroby por. Klímy a čet. Mančala v Conde les Vouziers: https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-lokality?id=c8264fab-3824-462f-9037-4afec9e234a2

Pomníku 1. a 2. světové války na hřbitově v Pardubicích: https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE-5309-37528

Pomník „Obětem 1. a 2. světové války a totalit“ v Hradci Králové: https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE5205-38613

Pomník obětí 1. světové války ve Studénce: https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=CZE8101-07581

 

Summary:

In October 1918, the French 4th Army reached the Aisne River, where the 1st Czechoslovak Rifle Brigade fought alongside French units. The brigade suffered its first casualties during a German artillery bombardment on the night of October 17-18. The 21st Czechoslovak Rifle Regiment entered the fight on October 20, engaging in intense battles for control of Terron-sur-Aisne. Despite heavy losses, the Czechoslovak troops managed to hold the town against repeated German attacks. Meanwhile, the 22nd Czechoslovak Rifle Regiment faced fierce combat on the southern front, particularly at Hill 153 near Chestres, suffering significant losses. By October 31, the Czechoslovaks were withdrawn and replaced by French forces. A total of 275 Czechoslovak soldiers were killed. At the Chestres military cemetery 159 legionnaires are laid to rest in individual graves and 160 unidentified soldiers are buried in a mass grave. This battle is commemorated by various monuments in the Czech Republic and France.

Pomník 21. a 22. stř. pluku v Chestres – Bobot, od Duchače-Vyskočila z roku 1931.

Pomník 21. a 22. stř. pluku v Chestres – Bobot, od Duchače-Vyskočila z roku 1931.
Zdroj: CEVH

Terron-sur-Aisne, rue de Moulin po bojích.

Terron-sur-Aisne, rue de Moulin po bojích.
Zdroj: PREININGER, Ladislav. Československá legie ve Francii: 1914-1918. 2. díl. Praha: Kruh francouzských legionářů, 1928-1930.

Hroby příslušníků 22. čs. stř. pluku z doby bojů.

Hroby příslušníků 22. čs. stř. pluku z doby bojů.
Zdroj: CEVH

Mše za padlé po bojích u Vouziers v lese u Hauviné.

Mše za padlé po bojích u Vouziers  v lese u Hauviné.
Zdroj: PREININGER, Ladislav. Československá legie ve Francii: 1914-1918. 2. díl. Praha: Kruh francouzských legionářů, 1928-1930.

Generál Husák s výpravou „Národní poutě“ na čs. hřbitově v Chestres v roce 1928 u pomníku od J. Röslera.

Generál Husák s výpravou „Národní poutě“ na čs. hřbitově v Chestres v roce 1928 u pomníku od J. Röslera.
Zdroj: PREININGER, Ladislav. Československá legie ve Francii: 1914-1918. 2. díl. Praha: Kruh francouzských legionářů, 1928-1930.

Budování hřbitova ve Chestres v roce 1920.

Budování hřbitova ve Chestres v  roce 1920.
Zdroj: CEVH

Československý hřbitov v Chestres u Vouziers.

Československý hřbitov v Chestres u Vouziers.
Zdroj: PREININGER, Ladislav. Československá legie ve Francii: 1914-1918. 2. díl. Praha: Kruh francouzských legionářů, 1928-1930.

Údolí řeky Aisny – část bojiště II. praporu 22. čs. stř. pluku.

Údolí řeky Aisny – část bojiště II. praporu 22. čs. stř. pluku.
Zdroj: PREININGER, Ladislav. Československá legie ve Francii: 1914-1918. 2. díl. Praha: Kruh francouzských legionářů, 1928-1930.

Ústřední památník od architekta J. Röslera na hřbitově v Chestres.

Ústřední památník od architekta J. Röslera na hřbitově v Chestres.
Zdroj: CEVH

Československé oddělení na vojenském hřbitově v Chestres.

Československé oddělení na vojenském hřbitově v Chestres.
Zdroj: CEVH

Zdroje:

PREININGER, Ladislav. Československá legie ve Francii: 1914-1918. 2. díl. Praha: Kruh francouzských legionářů, 1928-1930. On-line: https://digitalnistudovna.army.cz/uuid/uuid:2dece2d0-abde-11ea-9e3f-001b63bd97ba

STRAKA, Karel. Účast jednotek Československé autonomní armády v bitvě u Vouziers v říjnu 1918. On-line: https://www.vhu.cz/ucast-jednotek-ceskoslovenske-autonomni-armady-v-bitve-u-vouziers-v-rijnu-1918/

RAK, Michal. Boje u Terronu a Vouziers. On-line: https://www.csol.cz/z-historie/prvni-odboj/boje-u-terronu-a-vouziers/

Masarykova škola ve Vouziers ve Francii. Národní osvobození, 22. 5. 1930. On-line: https://digitalnistudovna.army.cz/uuid/uuid:2f993a10-62b1-11e1-9f88-0013d398622b

Čechoslováci u Vouziers. Národní osvobození, 25. 5. 1930. On-line: https://digitalnistudovna.army.cz/uuid/uuid:5cc6ee60-62b1-11e1-927a-0013d398622b

MAREK, František. Již dvacet let. Československý legionář, 29. 4. 1938. On-line: https://digitalnistudovna.army.cz/uuid/uuid:2eb4a0a0-2af1-11e1-a6ff-0013d398622b

Naše ztráty. Československá samostatnost, 20. 11. 1918. On-line: https://digitalnistudovna.army.cz/uuid/uuid:7f9ddb0a-73af-11e4-980f-005056b73ae5

SOKOL, Drahoš. Arras, Chestres, Vouziers a Praha. Věstník sokolský, 17. 9. 1931.

Letec - stíhací pilot generálmajor„in memoriam“ Otto Smik

Před 80 lety, 28. listopadu 1944, hrdinně padl generálmajor „in memoriam“ Otto Smik, který v době druhé světové války působil v RAF a díky mimořádným úspěchům své služby je považován za letecké eso. Při útoku na železniční stanici v Zwolle v Nizozemsku jeho letadlo těžce poškodila místní protiletecká obrana. Při přistávacím manévru Smik havaroval a na místě zemřel. Dnes se jeho ostatky nachází v hrobě na bratislavském hřbitově Slávičie údolie.

Památník Mohyla míru

Na Prateckém kopci u obce Prace stojí Mohyla míru, první mírový památník v Evropě. Připomíná bitvu u Slavkova (2. prosince 1805), kde francouzská armáda pod velením císaře Napoleona I. Bonaparta porazila spojená vojska Rakouska a Ruska pod vedením císařů Františka I. a Alexandra I. Iniciátorem stavby byl kněz prof. Alois Slovák, který propagoval myšlenku uctění padlých. Soutěž na památník vyhrál architekt Josef Fanta a stavba proběhla v letech 1909–1912. Mohyla v secesním stylu s kostnicí a kaplí ztělesňuje hlubokou úctu k obětem slavkovské bitvy.

Hroby čs. povstalců a maďarských vojáků na hřbitově Zlatá Koruna

Poblíž vltavského jezu Zlatá Koruna leží hřbitov stejnojmenné obce, kde jsou pohřbeny oběti květnového povstání 1945. Českoslovenští odbojáři a maďarští vojáci, kteří se k nim přidali. Dne 5. května 1945 vypuklo povstání, během nějž Maďaři pomáhali bránit most v Rájově proti jednotkám SS, které vedly trestnou výpravu. Přes jejich odpor Němci uspěli, využívajíce rukojmí. Padlo 5 Maďarů a 7 Čechů, následovaly popravy v Rájově. Těla maďarských honvédů byla po válce exhumována.