80. výročí Karpatsko-dukelské operce

8. 9. 1944 zahájení Karpatsko-dukelské operace

Pro 1. československý armádní sbor začala Karpatsko-dukelská operace 9. září 1944 zasazením do přední linie z druhého sledu. Jen v průběhu tohoto jediného dne evidujeme 41 padlých, zejména Volyňáků, kteří byli zabiti v rámci německého dělostřeleckého přepadu při přesunu do východiště k útoku. A to zřejmě není konečné číslo. Podle některých údajů se celkové ztráty (padlí, ranění a nezvěstní) v tento den vyšplhaly až k šesti stovkám. 

Přestože Karpatsko-dukelská operace byla výkladní skříní bojových tradic Československé lidové armády a nerozborného přátelství se Sovětským svazem, žádné relevantní badatelské studie k padlým vojákům, které by se touto na české poměry krvavou operací zabývaly, nevznikly. 

Na polské straně bylo nejvíce padlých a zemřelých čs. vojáků  pohřbeno na vojenském hřbitově ve městě Dukla. Podle polských údajů jich tam mělo být v naší československé části hromadných a jednotlivých hrobech pohřbeno celkem 221. Hroby byly označeny malým náhrobkem s československým státním znakem bez uvedení jmen (foto 1 a 2). Ostatky čs. vojáků sem měly být svezeny ze všech míst na polské straně Dukelského průsmyku, kde byli v průběhu operace a po ní pohřbíváni. V druhé části hřbitova byly uloženy ostatky sovětských vojáků.

V roce 2016 nás předsedkyně Sdružení Čechů z Volyně a jejich přátel Dagmar Martínková upozornila, že na hrobech s československým státním znakem byly nově umístěny desky se jmény sovětských vojáků (foto 3). Zjistili jsme, že o těchto podivných úpravách nebyl informován nikdo v České ani Slovenské republice, ba údajně dokonce ani samotný starosta Dukly. Na náš nátlak byly sovětské desky z československých hrobů odstraněny a se slovenskými partnery došlo k dohodě, že ve spolupráci s polskou stranou zajistí rekonstrukci československé části hřbitova.

„Rekonstrukce“ dopadla tak, že se na nových náhrobních deskách objevilo pouze 11 značně zkomolených jmen čs. vojáků. Zkomolené byly i další nápisy v česko-slovenském jazyce (foto 4 a 5). Požádali jsme o zastavení rekonstrukčních prací a pokusili se pátrat v českých,   slovenských i polských archivech. Ovšem všude jsme se setkali s negativní odezvou. Nikde se archiválie vztahující se  k pohřbeným čs. vojákům ve městě Dukla nepodařilo nalézt. Porovnáním polské hřbitovní knihy s českou evidencí se alespoň podařilo správně identifikovat 15 jmen tam pohřbených vojáků.

Nicméně jsme se nevzdali a snažíme se z archivních materiálů a dalších relevantních zdrojů vygenerovat jména čs. vojáků, kteří mohli být na dukelském hřbitově pohřbeni a nejsou nikde na polské nebo slovenské straně Karpat připomenuti.

V současnosti v Centrální evidenci válečných hrobů MO ČR  evidujeme na polské straně Dukelského průsmyku 844 padlých, zemřelých a nezvěstných československých vojáků. Z toho 662 zatím pouze virtuálně. Předpokládáme, že k jejich uctění vybudujeme v sousedství hřbitova v Dukle pietní místo, jehož návrh vypracoval architekt Kryštof Jansa (foto 6-9).

Na slovenské straně hranice je to více než 1 500 vojáků za období od září 1944 do zahájení západokarpatské operace v polovině ledna 1945, kdy byl armádní sbor plně konsolidován a připraven k dalším osvobozovacím bojům na slovenském území. 

Naše badatelské úsilí má ovšem pokračování. V polovině srpna se nám podařilo díky spolupráci s kolegy z Vojenského ústředního archivu v Praze objevit seznamy padlých a zemřelých čs. vojáků v SSSR a Polsku, jejich úmrtní zápisy a detailní soupisy a nákresy hrobových míst čs. vojáků na území Slovenska a Moravy. V současné době pokračuje dohledávání dalších materiálů. Bude následovat jejich digitalizace ve spolupráci s Vojenským historickým ústavem Praha a následné porovnání s naší centrální evidencí. Takže lze očekávat, že dojde k dalším změnám.

Pavel Filipek

Lokalita pohřebiště v polské Dukle v Evidenci válečných hrobů: https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-lokality?id=4cc5a905-0009-43da-88c7-210a5779254e

 

Summary:

 The Carpatho-Dukla operation began for the 1st Czechoslovak Army Corps on 9 September 1944 and already during the first day at least 41 casualties were recorded. The operation, which saw significant casualties and was emblematic of the close ties between the Czechoslovak People's Army and the Soviet Union, has not been extensively studied despite its significance. The largest Czechoslovak burial ground on the Polish side of the pass was in the town of Dukla, where at least 221 fallen Czechoslovak soldiers were buried. However, their graves were poorly marked and no known name lists have survived. In 2016, the plaques of fallen Soviet soldiers were illegally placed on the Czechoslovak part of the Dukla cemetery. The plaques were removed and an attempt was made to reconstruct the cemetery. There is currently a project to create a memorial to all the fallen, dead and missing. In cooperation with other institutions, the search for the correct data continues. On the Polish side of the Dukla Pass we register 844 fallen, dead and missing Czechoslovak soldiers. Of these, 662 have no clearly identified final resting place. On the Slovak side, there are more than 1500 fallen and dead Czechoslovak soldiers.

Původní podoba československých hrobů v polské Dukle s malým náhrobkem s československým státním znakem bez uvedení jmen.

Původní podoba československých hrobů v polské Dukle s malým náhrobkem s československým státním znakem bez uvedení jmen.
Zdroj: archiv autora

Detail náhrobku v československé části hřbitova.

Detail náhrobku v československé části hřbitova.
Zdroj: archiv autora

V roce 2016 se na hrobech s československým státním znakem objevily neoprávněně desky se jmény sovětských vojáků.

V roce 2016 se na hrobech s československým státním znakem objevily neoprávněně desky se jmény sovětských vojáků.
Zdroj: archiv autora

Vzhled vojenského hřbitova v polské Dukle po rekonstrukci v roce 2022.

Vzhled vojenského hřbitova v polské Dukle po rekonstrukci v roce 2022.
Zdroj: CEVH

Detail ústřední nápisové desky hřbitova po rekonstrukci.

Detail ústřední nápisové desky hřbitova po rekonstrukci.
Zdroj: CEVH

Část návrhu pietního místa v blízkosti hřbitova v polské Dukle, jejž vypracoval architekt Kryštof Jansa.

Část návrhu pietního místa v blízkosti hřbitova v polské Dukle, jejž vypracoval architekt Kryštof Jansa.
Autor: Kryštof Jansa

Vizualizace pietního místa v polské Dukle.

Vizualizace pietního místa v polské Dukle.
Autor: Kryštof Jansa

Vizualizace pietního místa v polské Dukle.

Vizualizace pietního místa v polské Dukle.
Autor: Kryštof Jansa

Vizualizace pietního místa v polské Dukle.

Vizualizace pietního místa v polské Dukle.
Autor: Kryštof Jansa

Letec - stíhací pilot generálmajor„in memoriam“ Otto Smik

Před 80 lety, 28. listopadu 1944, hrdinně padl generálmajor „in memoriam“ Otto Smik, který v době druhé světové války působil v RAF a díky mimořádným úspěchům své služby je považován za letecké eso. Při útoku na železniční stanici v Zwolle v Nizozemsku jeho letadlo těžce poškodila místní protiletecká obrana. Při přistávacím manévru Smik havaroval a na místě zemřel. Dnes se jeho ostatky nachází v hrobě na bratislavském hřbitově Slávičie údolie.

Památník Mohyla míru

Na Prateckém kopci u obce Prace stojí Mohyla míru, první mírový památník v Evropě. Připomíná bitvu u Slavkova (2. prosince 1805), kde francouzská armáda pod velením císaře Napoleona I. Bonaparta porazila spojená vojska Rakouska a Ruska pod vedením císařů Františka I. a Alexandra I. Iniciátorem stavby byl kněz prof. Alois Slovák, který propagoval myšlenku uctění padlých. Soutěž na památník vyhrál architekt Josef Fanta a stavba proběhla v letech 1909–1912. Mohyla v secesním stylu s kostnicí a kaplí ztělesňuje hlubokou úctu k obětem slavkovské bitvy.

Hroby čs. povstalců a maďarských vojáků na hřbitově Zlatá Koruna

Poblíž vltavského jezu Zlatá Koruna leží hřbitov stejnojmenné obce, kde jsou pohřbeny oběti květnového povstání 1945. Českoslovenští odbojáři a maďarští vojáci, kteří se k nim přidali. Dne 5. května 1945 vypuklo povstání, během nějž Maďaři pomáhali bránit most v Rájově proti jednotkám SS, které vedly trestnou výpravu. Přes jejich odpor Němci uspěli, využívajíce rukojmí. Padlo 5 Maďarů a 7 Čechů, následovaly popravy v Rájově. Těla maďarských honvédů byla po válce exhumována.