80. výročí Karpatsko-dukelské operace II

Hrobové místo číslo 15

Dne 20. září 1944 sovětské a československé jednotky po urputných bojích konečně dobyly město Dukla. Po kótě 534 se před nimi vypínala další výrazná dominanta – Hyrowa hora dosahující nadmořské výšky téměř 700 metrů. Tedy podstatně vyšší než nedávno zdolaná krvavá kóta. Při jejím dobývání utrpěl čs. armádní sbor 22. září 1944 další značné ztráty. Těžce zraněn byl i npor. Richard Tesařík, jehož tank byl zasažen německou pancéřovou pěstí. Z hořícího tanku se mu podařilo na poslední chvíli vyskočit. V bezvědomí ho pak našli až sběrači raněných. V nemocnici se ho podařilo vyléčit, ale střepina mu nenávratně poškodila levé oko.

Ve stejný den na Hyrowě hoře padl i štkpt. Jan Podhájský. Jako Jan Pulpytel (někdy také jako Půlpytel) se narodil v roce 1900 v Okrouhlé Radouni u Jindřichova Hradce. Již v listopadu 1918, bezprostředně po návratu z italské fronty, kde sloužil v řadách brněnského 8. pěšího pluku, se přihlásil jako dobrovolník do vznikající československé armády. Účastnil se pak zajišťování hranic na jižní Moravě a bojů proti maďarským bolševikům na Slovensku.     

Po německé okupaci v březnu 1939 se zapojil do brněnské skupiny Obrany národa, ale už na konci června odešel přes Slovensko do Malých Bronowic u Krakova, kde vstoupil do vznikající československé zahraniční vojenské skupiny a začal používat příjmení Podhájský. Po přepadení Polska Sovětským svazem byl spolu s ostatními příslušníky Československé legie sovětskými vojáky internován. 

V březnu 1941 se kpt. Pulpytel přes Moskvu a Oděsu dostal k nově se formujícím čs. jednotkám do Palestiny. V rámci 11. čs. praporu Východního se podílel na ochraně důležitého přístavního města Alexandrie nebo na střežení zajateckých táborů s německými a italskými vojáky. Na podzim roku 1941 velel rotě při obraně Tobruku.

V létě roku 1943 se štkpt. Pulpytel vrátil do Sovětského svazu.  Jako zástupce velitele pěšího praporu 3. pěší brigády se zúčastnil bojů o Dukelský průsmyk, kde se mu stalo osudným právě dobývání Hyrowy hory. Původně byl brigádním rozkazem v listopadu 1944 prohlášen za nezvěstného.

Jak už jsme se dříve zmiňovali, od roku 2020 jsme se začali hlouběji zajímat o čs. vojáky padlé v období Karpatsko-dukelské operace na polské straně průsmyku v souvislosti se zpackanou „rekonstrukcí“ hřbitova ve městě Dukla v roce 2020, kdy se na nových deskách objevilo pouze 11 zkomolených jmen čs. vojáků. Na hromadném hrobu č. 15 se objevila jména DOLEŽAK ANTON, JESINEK WIACZESLAW a PRAUDA VITEZEL PODHAJSKY. Správně by mělo být Antonín Doležal, Václav Jesínek a Jan Podhajský. Podařilo se nám získat od polských partnerů hřbitovní knihu, kde byl opravdu Jan Podhájský uveden jako Prauda Vítězel Podhajský Jan. Tak se stalo, že staré husitské heslo „Pravda vítězí“ bylo na Dukle pohřbeno společně se štkpt. Podhájským

Na jedné straně se podařilo nalézt hrob štkpt. Jana Podhájského, o kterém se doposud tvrdilo, že neexistuje, ale na straně druhé jsme zjistili, že v evidenci padlých na polské straně průsmyku existuje značný nepořádek. V současnosti se naše bádání chýlí k závěru a s polskou stranou dolaďujeme podobu nového pietního místa, kde bude připomenuto i dalších téměř 670 čs. vojáků, kteří nikde nemají svůj hrob. 

Pavel Filipek

Lokalita pohřebiště v polské Dukle v Evidenci válečných hrobů: https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-lokality?id=4cc5a905-0009-43da-88c7-210a5779254e

Konkrétní hrob v polské Dukle, kde je pochován Jan Pulpytel-Podhájský: https://evidencevh.army.cz/Evidence/detail-hrobu-ci-mista?id=POL-56660

Summary
On September 20, 1944, Soviet and Czechoslovak forces captured the town of Dukla after fierce fighting. Ahead of them loomed Mountain Hyrowa, nearly 700 meters high. On September 22, the Czechoslovak army suffered significant losses during the assault. Among others, 1stLt. Richard Tesařík was severely injured when his tank was hit, but he managed to escape before it exploded. Staff Cpt. Jan Pulpytel-Podhájský, who had joined the Czechoslovak army after WWI and in 1939, he fled from occupied Czechoslovakia and joined the Czechoslovak military unit in Poland, also a veteran of the defense of Tobruk, also perished here. His remains were lost in chaos until recently, when they were identified under a misspelled name. Further research revealed serious inaccuracies in the records of Czechoslovak soldiers who fell on the Polish side of the Dukla Pass. Efforts are now underway to establish a new memorial for nearly 670 soldiers who have no known grave.

Jan Pulpytel-Podhájský (4. 7. 1900 – 22. 10. 1944)

Jan Pulpytel-Podhájský (4. 7. 1900 – 22. 10. 1944)
Zdroj: Encyklopedie Brna. On-line: https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=2267

Oznámení o úmrtí štkpt. Jana Pulpytla-Podhájského.

Oznámení o úmrtí štkpt. Jana Pulpytla-Podhájského.
Zdroj: Národní obroda, 17. 8. 1945.

Hrobové místo číslo 15.

Hrobové místo číslo 15.
Zdroj: archiv autora

Hrobové místo číslo 15 s pohledem na svébytně provedenou pamětní desku.

Hrobové místo číslo 15 s pohledem na svébytně provedenou pamětní desku.
Zdroj: archiv autora

Hřbitovní kniha s jménem Prauda Vitezel Podhajsky Jan.

Hřbitovní kniha s jménem Prauda Vitezel Podhajsky Jan.
Zdroj: archiv autora

Letec - stíhací pilot generálmajor„in memoriam“ Otto Smik

Před 80 lety, 28. listopadu 1944, hrdinně padl generálmajor „in memoriam“ Otto Smik, který v době druhé světové války působil v RAF a díky mimořádným úspěchům své služby je považován za letecké eso. Při útoku na železniční stanici v Zwolle v Nizozemsku jeho letadlo těžce poškodila místní protiletecká obrana. Při přistávacím manévru Smik havaroval a na místě zemřel. Dnes se jeho ostatky nachází v hrobě na bratislavském hřbitově Slávičie údolie.

Památník Mohyla míru

Na Prateckém kopci u obce Prace stojí Mohyla míru, první mírový památník v Evropě. Připomíná bitvu u Slavkova (2. prosince 1805), kde francouzská armáda pod velením císaře Napoleona I. Bonaparta porazila spojená vojska Rakouska a Ruska pod vedením císařů Františka I. a Alexandra I. Iniciátorem stavby byl kněz prof. Alois Slovák, který propagoval myšlenku uctění padlých. Soutěž na památník vyhrál architekt Josef Fanta a stavba proběhla v letech 1909–1912. Mohyla v secesním stylu s kostnicí a kaplí ztělesňuje hlubokou úctu k obětem slavkovské bitvy.

Hroby čs. povstalců a maďarských vojáků na hřbitově Zlatá Koruna

Poblíž vltavského jezu Zlatá Koruna leží hřbitov stejnojmenné obce, kde jsou pohřbeny oběti květnového povstání 1945. Českoslovenští odbojáři a maďarští vojáci, kteří se k nim přidali. Dne 5. května 1945 vypuklo povstání, během nějž Maďaři pomáhali bránit most v Rájově proti jednotkám SS, které vedly trestnou výpravu. Přes jejich odpor Němci uspěli, využívajíce rukojmí. Padlo 5 Maďarů a 7 Čechů, následovaly popravy v Rájově. Těla maďarských honvédů byla po válce exhumována.